Heslo:

Gott erhalte, Gott beschütze

 

Zachovej nám Hospodine

Text:  německá verze Johann Gabriel Seidl; česká verze autor neznámý

Hudba: Joseph Haydn  

I-01

A„To se samo sebou rozumí, paní Müllerová,“ řekl Švejk, konče masírování kolen, „kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císaře pána, tak byste se jistě s někým poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší hymně .

I-04
A také to dál neumím,“ vzdychl Švejk. „Znám ještě první sloku z ,Kde domov můj ’ a potom ,Jenerál Windischgrätz a vojenští páni od východu slunce vojnu započali  od východu slunce vojnu započali’ a ještě pár takových národních písniček jako ,Zachovej nám Hospodine ’ a ,Když jsme táhli k Jaroměři’ a ,Tisíckrát pozdravujeme Tebe’...“
I-11-02
Konečně se ozvalo „Zum Gebet!“, zavířilo to prachem a šedivý čtverec uniforem sklonil svá kolena před sportovním kalichem nadporučíka Witingra, který on vyhrál za Sport-Favorit v běhu Vídeň-Mödling.
Kalich byl plný a všeobecný úsudek, který provázel manipulaci polního kuráta, bylo to, co šlo řadami: „Ten to vyzunk.“
Výkon ten byl opakován dvakrát. Pak ještě jednou „K modlitbě“, nato kapela dala k lepšímu „
Zachovej nám, Hospodine“, seřazení a odchod.
II-02

A mezitímco se dály tyto episody, které jasně ukazovaly, že když po kostelích na varhany hrají „Zachovej nám, Hospodine“, že je to jenom chatrné pozlátko a všeobecná přetvářka, z četnických stanic přicházely ty známé odpovědi na dotazníky a la Putim, že je všechno v nejlepším pořádku, agitace že se nikde nevede proti válce, smýšlení obyvatelstva římská jednička a, nadšení římská jednička a-b......

.....Večer z arestu ozývalo se vždy „Zachovej nám, Hospodine“ a „Prinz Eugen, der edle Ritter“.

II-03

Tak vešli na nádraží a šli k určenému vojenskému vlaku, když málem by byla ostrostřelecká kapela, jejíž kapelník byl vážně popleten nečekanou manifestací, spustila „Zachovej nám, Hospodine“. Naštěstí v pravé chvíli objevil se v černém tvrdém klobouku vrchní polní kurát páter Lacina od 7. jízdecké divise a počal dělat pořádek....

......Objevil se proto opět před nádražím v pravý čas, aby strhl taktovku kapelníka ostrostřelců, který už chtěl dirigovat „Zachovej nám, Hospodine“.

III-01
,,...V tom okamžiku, milí vojáci, zazněly z tábora velebné zvuky naší hymny ,Zachovej nám, Hospodine’, mocně a vznešeně nesly se po bojišti. Padlý vojín, loučící se se životem, ještě jednou pokusil se vzchopit...."
 

Melodie pochází z Haydnova smyčcového kvartetu C dur „Císařského“ (opus 76, č. 3). Za den zrodu hymny je považováno datum 12.2.1797 - den narozenin císaře Františka II., kdy se zpívala s textem Leopolda Haschky ( i když se narodil ve Vídni měl očividně české předky se jménem Haška či Hašek) a byla jakousi motlitbou za císaře, jmenovitě za císaře Františka II.: Gott erhalte Franz, den Kaiser, | Unsern guten Kaiser Franz!....V letech panování Ferdinanda Dobrotivého (1835-1848) musel být text znovu upraven: Gott erhalte unsern Kaiser, | Unsern Kaiser Ferdinand!..... a o něco později: Segen Öst'reichs hohem Sohne, | Unserm Kaiser Ferdinand!.... Samozřejmě, že existovalo mnoho českých překladů, ale to už je nad rámec těchto vysvětlivek. Po nástupu nového císaře Františka Josefa I. bylo jasné, že se s tím něco musí udělat a proto ministr Alexander Bach vyzval rakouské autory k vytvoření univerzálního textu hymny. Dne 23.9.1854 u nejvyšší vědomost přijatý byl návrh Johanna Gabriela Seidla. Hymna má pět slok, hlavně oslavující císaře, trůn a monarchii. Poslední pátou sloku opěvující císařův svazek s Alžbětou Bavorskou zvanou Sissi si vymínil zamilovaný Franz Josef, jako storfu dodatečnou, vztahující se k zasnoubení Jeho c.k. apoštolského Veličenstva. Česká verze hymny byla úředně zveřejněna 5.12.1854 v Pražských novinách s názvem Hymna národní (dle nápěvu Haydnova) Překlad authentického textu německého od Jeho cís. kr. apoštolského Veličenstva dne 23. září běžícího roku u nejvyšší vědomosti přijatý. Ani slovo u autorovi tohoto textu. Takže dodnes nevíme, ve které hlavě se text naší bývalé hymny zrodil.
Z hlediska románu J. Haška je důležitá sloka čtvrtá vyzývající ke vzájemné spolupráci .....Když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří; Říš Rakouská nepomine: Sláva vlasti, Císaři. …"kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císaře pána, tak byste se jistě s někým poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší hymně….“
Ještě je to jedna zajímavost a to v třetí sloce: " Čeho nabyl občan pilný...." ; dá se to interpretovat i takto : "Čehona byl občan pilný...." jakoby to jméno Čehona bylo odvozeno od Čecha, zkrátka malý snaživý český človíček. Viktor Dyk ve své satiře Můj přítel Čehona [1925] charakterizuje Čehonu takto : "...Jsme slabí, jsme malí a musíme poslouchat mocnější, musíme se přizpůsobit jejich potřebám a jejich požadavkům a jen tak se můžeme udržet nad vodou. Kdybychom se bránili tomuto stavu, byli bychom zničeni.....".
 

 

 
 

 

Zachovej nám Hospodine

 Císaře a naši zem

 Dej, ať z víry moc mu plyne

 Ať je moudrým vladařem

 Hajme věrně trůnu Jeho

 Proti nepřátelům všem

 Osud trůnu Habsburského

 Rakouska je osudem.

 

Plňme věrně povinnosti

Braňme právo počestně

A když třeba, s ochotností 

V boj se dejme statečně

Na paměti věčné mějme

 Slávu vojska vítěznou

 Jmění, krev i život dejme

 Za Císaře, za vlast svou!

 

Čeho nabyl občan pilný

 Vojín zbraní zastávej

 Uměním i vědou silný

 Duch se vzmáhej, jasně skvěj

 Bože račiž přízeň dáti

 Naší vlasti milené

 Slunce Tvé ať věčně svítí

 Na Rakousko blažené.

 

Stůjme k sobě v každou chvíli

 Svornost jenom moci dá

 Spojené kde vládnou síly

 Vše se snadno překoná

 Když se ruka k ruce vine

 Tak se dílo podaří

 Říš Rakouská nezahyne

 Sláva vlasti, Císaři! 

 

Císaři po boku vládne

 Rodem, duchem spřízněná

 V kráse, která neuvadne

 Císařovna vznešená

 Bože račiž přízeň svoji

 Habsburskému domu dát

 Františkovi Josefovi

 Alžbětě rač požehnat!

 

 

 

Gott erhalte, Gott beschütze

 Unsern Kaiser, unser Land!

 Mächtig durch des Glaubens Stütze

 Führt er uns mit weiser Hand!

 Laßt uns seiner Väter Krone

 Schirmen wider jeden Feind:

 Innig bleibt mit Habsburgs Throne

 Österreichs Geschick vereint.

 

Fromm und bieder, wahr und offen
Laßt für Recht und Pflicht uns stehn;
Laßt, wenns gilt, mit frohem Hoffen
Mutvoll in den Kampf uns gehn!
Eingedenk der Lorbeerreiser
Die das Heer so oft sich wand:
Gut und Blut für unsern Kaiser,
Gut und Blut fürs Vaterland!


Was der Bürger Fleiß geschaffen
Schütze treu des Kaisers Kraft;
Mit des Geistes heitren Waffen
Siege Kunst und Wissenschaft!
Segen sei dem Land beschieden
Und sein Ruhm dem Segen gleich;
Gottes Sonne strahl' in Frieden
Auf ein glücklich Österreich!


Laßt uns fest zusammenhalten,
In der Eintracht liegt die Macht;
Mit vereinter Kräfte Walten
Wird das Schwere leicht vollbracht,
Laßt uns Eins durch Brüderbande
Gleichem Ziel entgegengehn!
Heil dem Kaiser, Heil dem Lande,
Österreich wird ewig stehn!


An des Kaisers Seite waltet,
Ihm verwandt durch Stamm und Sinn,
Reich an Reiz, der nie veraltet,
Uns're holde Kaiserin.
Was als Glück zu höchst gepriesen
Ström' auf sie der Himmel aus:
Heil Franz Josef, Heil Elisen,
Segen Habsburgs ganzem Haus!


Heil auch Öst'reichs Kaisersohne,
Froher Zukunft Unterpfand,
Seiner Eltern Freud' und Wonne,
Rudolf tönt's im ganzen Land,
Unsern Kronprinz Gott behüte,
Segne und beglücke ihn,
Von der ersten Jugendblüthe
Bis in fernste Zeiten hin.

 

 

 

 
Poslechněte si úpravu od Beřicha Smetany v Triumfální symfonii e mol, Op.6 a českou verzi, nad kterou by se člověk rozplakal.