Heslo:

Gott erhalte, Gott beschütze

Zachovej nám Hospodine

Hudba: Joseph Haydn  

I-01

A„To se samo sebou rozumí, paní Müllerová,“ řekl Švejk, konče masírování kolen, „kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císaře pána, tak byste se jistě s někým poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší hymně .

A mezitímco se dály tyto episody, které jasně ukazovaly, že když po kostelích na varhany hrají „Zachovej nám, Hospodine“, že je to jenom chatrné pozlátko a všeobecná přetvářka, z četnických stanic přicházely ty známé odpovědi na dotazníky a la Putim, že je všechno v nejlepším pořádku, agitace že se nikde nevede proti válce, smýšlení obyvatelstva římská jednička a, nadšení římská jednička a-b......

.....Večer z arestu ozývalo se vždy „Zachovej nám, Hospodine“ a „Prinz Eugen, der edle Ritter“.

Tak vešli na nádraží a šli k určenému vojenskému vlaku, když málem by byla ostrostřelecká kapela, jejíž kapelník byl vážně popleten nečekanou manifestací, spustila „Zachovej nám, Hospodine“. Naštěstí v pravé chvíli objevil se v černém tvrdém klobouku vrchní polní kurát páter Lacina od 7. jízdecké divise a počal dělat pořádek....

......Objevil se proto opět před nádražím v pravý čas, aby strhl taktovku kapelníka ostrostřelců, který už chtěl dirigovat „Zachovej nám, Hospodine“.

Melodie pochází z Haydnova smyčcového kvartetu C dur „Císařského“ (opus 76, č. 3). Za den zrodu hymny je považováno datum 12.2.1797 - den narozenin císaře Františka II., kdy se zpívala s textem Leopolda Haschky ( i když se narodil ve Vídni měl očividně české předky se jménem Haška či Hašek) a byla jakousi motlitbou za císaře, jmenovitě za císaře Františka II.: Gott erhalte Franz, den Kaiser, | Unsern guten Kaiser Franz!....V letech panování Ferdinanda Dobrotivého (1835-1848) musel být text znovu upraven: Gott erhalte unsern Kaiser, | Unsern Kaiser Ferdinand!..... a o něco později: Segen Öst'reichs hohem Sohne, | Unserm Kaiser Ferdinand!.... Samozřejmě, že existovalo mnoho českých překladů, ale to už je nad rámec těchto vysvětlivek. Po nástupu nového císaře Františka Josefa I. bylo jasné, že se s tím něco musí udělat a proto ministr Alexander Bach vyzval rakouské autory k vytvoření univerzálního textu hymny. Dne 23.9.1854 u nejvyšší vědomost přijatý byl návrh Johanna Gabriela Seidla. Hymna má pět slok, hlavně oslavující císaře, trůn a monarchii. Poslední pátou sloku opěvující císařův svazek s Alžbětou Bavorskou zvanou Sissi si vymínil zamilovaný Franz Josef, jako storfu dodatečnou, vztahující se k zasnoubení Jeho c.k. apoštolského Veličenstva. Česká verze hymny byla úředně zveřejněna 5.12.1854 v Pražských novinách s názvem Hymna národní (dle nápěvu Haydnova) Překlad authentického textu německého od Jeho cís. kr. apoštolského Veličenstva dne 23. září běžícího roku u nejvyšší vědomosti přijatý. Ani slovo u autorovi tohoto textu. Takže dodnes nevíme, ve které hlavě se text naší bývalé hymny zrodil.
Z hlediska románu J. Haška je důležitá sloka čtvrtá vyzývající ke vzájemné spolupráci .....Když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří; Říš Rakouská nepomine: Sláva vlasti, Císaři. …"kdybyste chtěla zabít pana arcivévodu, nebo císaře pána, tak byste se jistě s někým poradila. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší hymně….“
Ještě je to jedna zajímavost a to v třetí sloce: " Čeho nabyl občan pilný...." ; dá se to interpretovat i takto : "Čehona byl občan pilný...." jakoby to jméno Čehona bylo odvozeno od Čecha, zkrátka malý snaživý český človíček. Viktor Dyk ve své satiře Můj přítel Čehona [1925] charakterizuje Čehonu takto : "...Jsme slabí, jsme malí a musíme poslouchat mocnější, musíme se přizpůsobit jejich potřebám a jejich požadavkům a jen tak se můžeme udržet nad vodou. Kdybychom se bránili tomuto stavu, byli bychom zničeni.....".