Heslo:

  Vilém Kún ing. | Khún

Výklad:

*1877 - †1934, byl překladatel z francouzštiny, básník  a jeden ze zakládajících členů Strany mírného pokroku v mezích zákona. Jeho jméno je uvedeno i pod manifestem strany. Podle adresáře z roku 1910 pracoval u firmy »Karel Kress«, na Sokolské třídě 22, což byla stavební firma, pravděpodobně byl  Vilém Kún stavební inženýr [1].  Dochovaly se jeho dvě policejní přihlášky [2]; [3]. Podle nich pocházel z Nosislavi, okres Břeclav, a byl evangelík. Pátral jsem bezvýsledně  v příslušné matrice po záznamu o narození. Datum úmrtí a ostatní údaje jsou z Autoritního záznamu Nár. knihovna Praha [4].

Jeho jméno se objevuje v několika kapitolách "Dějin". Je také uveden v rukopisu hry "Hora olivetská", kde je i u některých rolí uveden i jméno herce. Zahrál si Drtinu, kterého zřejmě alternoval s nějakým E. Šmídem.  V románu ho Hašek trochu poopravil na inženýr Khún, tedy s „h“, ale s největší pravděpodobností, s ohledem na nevinnou škodolibost autora, se jedná o tutéž osobu.

 Román nám, ve vyprávění jednoročního dobrovolníka Marka, představuje inženýra Khúna jako přírodovědce ve smyšlené historii o objevu prehistorické slepé blechy, zalité v jantaru. A jak vše vyvrcholilo polemikou mezi deníky "Čech" a "Čas". Vše vychází z reálných události. Dne 17. 8. 1913 vyšel v "Čechu" kratičký članek "Blecha z dávnověku"[5]. Autor zcela zbaštil někým nastrčenou návnadu a "Čech" pustil do světa novinářskou kachnu o prableše Palaeopsylla Kuniana. Tu blechu si ale vymyslel asi čtyři roky před tím a "objev" popsal ve "Světě zvířat" (bohužel se tuto lokálku nepodařilo dosud objevit) Jaroslav Hašek. Toho se samozřejmě chytil opoziční "Čas" a napálil to "Čechu" 21.8.1913 v článku "Haškova blecha a katolická věda"[6]. Byl v tom ale háček. Tu kachnu o bleše neobjevili redaktoři "Času", ale redaktoři "Práva Lidu" a "Čas" to de facto z "Práva lidu" opsal. Toho využil opět "Čech" a kontroval článkem "Novověká kukačka lapající pravěké blechy" ze dne 22. 3. 1913 [7]. Tím by se téma prehistorické blechy a žabomyší války antagonistických deníků dalo uzavřít. Pokud by někoho zajímalo, jak to bylo s tou "Novověkou kukačkou", tak si musí přečíst z "Času" článek nazvaný "Páté přes deváté" (15. 8. 1913) [8] . "Čech" reagoval obratem hned druhý den (16. 8. 1913) článkem "Kukačka zakukala - »Nepokradeš« " [9]. Ty třenice jsou však již mimo okruh našeho bádání a navíc nezajímavé, jako jsou nezajímavé i dnešní politické tahanice.

II-03 

Měli do té doby přírodozpytci zdání o nějaké bleše inženýra Khúna, kterou jsem našel v jantaru a která byla úplně slepá, poněvadž žila na podzemním prachhistorickém krtkovi, který také byl slepý, poněvadž jeho prababička se spářila, jak jsem psal, s podzemním slepým macarátem jeskynním z Postojenské jeskyně, která v té době zasahovala až na nynější Baltický oceán?
Z této nepatrné události vyvinula se veliká polemika mezi Časem a Čechem, poněvadž Čech v rozmanitostech ve svém fejetonu, cituje článek o bleše mnou objevené, prohlásil: ,Co Bůh činí, dobře činí: Čas přirozené čistě realisticky rozbil celou mou blechu i s velebným Čechem, a od té doby zdálo se, že mne opouští šťastná hvězda vynálezcova a objevitele nových stvoření. Abonenti Světa zvířat začali se znepokojovat.

Perzekuce nové strany kruhy vládními       

Že sice mluvíme o politice, ale to snad mu nebude nijak překážet. „Tedy ujednáno,“ pravil přítel Mahen tiše ke mně, aby to pan Markup slyšel. „Ano,“ řekl jsem, „konám poslední přípravy.“ „Vědí o tom již na Moravě?“ nahnul se k nám inženýr Kún. „Morava ví již o všem,“ pravil jsem hlasitě.

Adolf Gottwald, překladatel ze světových jazyků

Jedním z těchto posledních jest právě přítel Adolf Gottwald. On sám mne uvedl na cestu, kterou se mám ubírat při líčení jeho postavy. Nezapomenu nikdy na tato jeho slova: „Piš si o mně, co chceš, napiš si třebas, že rád piju, ale jen o to tě prosím, nevkládej do mých úst žádnou blbost!“ Tím jaksi přiznával se ku své řečnické slabosti, stejně jako Opočenský mne žádal: „Poslyš, Hašku, o té Mařce nepiš,“ a jako Hájek, který vroucně mne prosil, abych se o Anežce nezmiňoval, a Mach, abych nemluvil o těch knihách a o tom zimníku, a Louis Křikava, abych nepsal o tom černém kabátě od inženýra Kúna, a Kún zas o hostinském Perglerovi a jiní a jiní, mezi nimi Drobílek, abych nepsal o Lidce, ba ani o té tlusté vinárnici.

Perzekuce člena nové strany Karla Pelanta

íští neděli, když jsme se večer sešli u Litru, pravil náhle Opočenský: „Potkal jsem dnes odpůldne na Staroměstském náměstí Pelanta, právě pod podloubím chrámu Svatotýnského.“
„Aha,“ řekl inženýr
Kún. Opočenský tiše pokračoval: „A přátelé, to vám mohu říci zcela diskrétně, Pelant strašně páchl.