Heslo:

Hynek Mašek | Alexandr Osipovič Mašek | Pietro Perri

Výklad:

Kam se hrabou dnešní akční filmy, které se hemží agenty prožívající různá nebezpečenství, ze kterých se vždy obratně vysekají, na agenta Maška. Nebo na agenty Mašky? Možná, že byli dva neboť přes rozsáhlé pátrání se nepodařilo jednoznačně prokázat, že se jedná o jednu osobu, používající různá krycí jména. V každé případě se jednalo o mizery nebo mizeru, neštítící se ničeho. Pokusme se to nějak rozklíčovat. Nejprve se podívejme, kde se jméno agenta Maška objevuje v Haškově díle. Poprvé je to v souvislosti s historií Strany mírného pokroku v mezích zákona, kdy se v roce 1906 objevuje jako Pietro Perri, jež byl odhalen jako Hynek Mašek. Podruhé je to v povídce "Po stopách státní policie v Praze". Vyprávění se týká opět událostí kolem Pietra Perriho, tedy období roku 1908. Článek však vyšel v Čechoslovanu dne 21.8.1916 a určitě v té době byl napsán. Podivné však je, že Hašek o něm píše jako a Alexandrovi Maškovi. Vnucuje se jednoduché řešení: jako agent často měnil svoji totožnost. Ono to ale tak jednoduché není. Tak se pokusme kauzu Mašek nějak rozklíčovat.

Počátečním programu Strany mírného pokroku v mezích zákona

....agent-provokatér Mašek vydává se v redakci Komuny za italského anarchistu Pietra Periho, uprchnuvšího ze Sevastopole v Rusku, a spí jednu noc u Rosenzweiga-Moira, vlastně oba jsou vzhůru, poněvadž jeden bojí se druhého, do Prahy přijíždí nenápadně vévoda makedonský Klimeš, a tu v těchto bouřlivých dobách zakládám v hostinci U Zlatého litru na Královských Vinohradech, za posměchu mistra Arbesa novou politickou stranu českou, stranu mírného pokroku v mezích zákona, kterýžto název byl hlavním a počátečním programem celé strany, kde slova „mírný“ a „pokrok“, „mez“ a „zákon“, spojeny ideově v jeden mohutný celek, udávala rámcový program celé strany, který ovšem později změnil se dle stávajících politických poměrů, přizpůsobil se okolnostem až do té doby, kdy roku 1911 přikročeno bylo k reorganizaci strany.

„Já jsem Alexandr Mašek,“ vykoktal ze sebe mučený, „a jsem ve službách státní policie. Neubíjejte mne, já vám všechno povím....

...Abychom zjistili, zdali skutečně se jmenuje Mašek, došel Moir na policejní ředitelství to vypátrati. Přišel klidně do místnosti, kde se scházejí detektivové, a ptal se, není-li tam pan Mašek. „Mašek odešel na Žižkov do Táboritské ulice,“ řekl mu tam nějaký pán velmi prozíravě. Když se Moir vrátil, pustili jsme zmučeného Maška, který nevěřil ani svým očím, že nebude zabit.
Vyžádal si ještě od nás potvrzení, že byl od nás prokouknut, a to kvůli tomu, aby ho vícekrát mezi nás na Žižkov neposílali. To potvrzení jsme mu vystavili. Znělo:
Policejnímu ředitelství!
Stvrzujeme tímto na žádost Alexandra Maška, agenta státní policie, že týž byl námi objeven a zjištěn jako Pietro Perri a i jako z práce na severu propuštěný a ztýraný český dělník Matějíček-Miřička. (Následovaly podpisy.)
Od té doby jsme měli pokoj od státní policie.
IV
Alexandr Mašek byl zapleten též do antimilitaristického procesu. Jednou ho poznali v Hybernské ulici v Praze a zmlátili ho tak, až ho odvezli do nemocnice.
Policie rozšířila o něm zprávu, že Alexandr Mašek dotrpěl někde v Jičíně a že mu nějaká jeptiška zatlačila oči.
Alexandr Mašek zůstal však naživu a nalézá se nyní v Rusku, kde velice se zajímá o českou otázku. Slyšel jsem, že jest zavřen a že má býti pověšen.
Bude-li pověšen, kladu mu tuto vzpomínku do hrobu.

Fotografie Hynka Maška uveřejněná v "Mladých proudech" a Alexandr Osipovič Mašek na fotografii, která byla pořízena při jeho zatčení v Rusku. Je to stejný chlap nebo není?!

Hynek Mašek

Vyprávění začněme Hynkem Maškem. Narodil se 4. září 1882   v pražské Tróji, č.p.100, jako nejmladší ze tří synů, Václavu Maškovi, krejčířskému mistru a Anně, rozené Valterové. Jméno Hynek je latinsky Ignác. I tato varianta jména je zapsána v matrice narozených, stejně tak je zapsán v policejní pobytové přihlášce (zcela dole). Z přihlášky je patrné, že otec provozoval také hostinskou živnost - je zde uveden jako Gastwirtes - hostinsky. Rodina od roku 1890 pobývala v podnájmech na různých místech Prahy VII.  Hynkova matka zemřela 23.5.1892, když chlapci bylo deset let. Chybějící výchovný vliv matky mohl mít podíl na jeho neblahých skutcích, které za svůj život napáchal. V roce 1897, tehdy patnáctiletý jinoch,  se zúčastnil  pouličních demonstrací [a], za což byl vypovězen z Prahy. A to už byl v té době stíhán za zpronevěru, které se dopustil v administraci jistého pražského časopisu [1]. Vypařil se v tichosti, aby se znovu objevil na scéně až v roce 1904, jako francouzský student Victor Chatnay nebo Vítězslav Mašek [1] ; [2]. Co však celou tu dobu vyváděl? Podle různých novinových článků se nechal naverbovat do francouzské cizinecké legie v Alžíru, dezertoval a objevil se jako číšník v Egyptě, krátce byl i Praze, odkud odejel do Terstu, aby s po dvou měsících toho roku 1904 vrátil do Prahy, kde začal pracovat jako sladovnický pomocník a kde se dopouštěl dalších podvodů, pro které byl stíhán a nakonec byl v červenci 1905 odsouzen na osmnáct měsíců těžkého žaláře [3] ; [4] ; [5]; [6]. Zda si odseděl celý trest není známo. Je docela možné, že mu byla nabídnuta spolupráce s tajnou policií za prominutí celého nebo zbytku trestu.

Jeho kariéra agenta - provokatéra začala 30.12.1906. Jak vzpomíná redaktor Ladislav Knotek  [7] a jak jsme již uvedli, toho dne přišel do redakce anarchistické Nové Omladiny jistý Pietro Perri, který o sobě tvrdil, že je italský anarchista, že utekl z Ruska, kde propagoval myšlenky anarchistického hnutí. Hovořil anglicky, francouzsky i německy, ale Rusky neznal [8].   Ukázalo se však, že o italském hnutí nemá ani potuchy. Zmizel tedy z očí pražských anarchistů, aby se vynořil na českém severu. Na jaře 1908 byl opět vězněn v Litoměřicích a po odpykání trestu se vetřel mezi anarchisty v Duchcově, kde chtěl učit horníky vyrábět pumy. Po jeho odjezdu z Duchcova byli tři anarchisté zatčeni pro antimilitaristickou činnost. Poslanec Říšského sněmu Klofáč vyzýval několikrát policii, aby Maška, který měl Prahu zakázánu, a přesto se v ní zcela volně pohyboval, dala zatknout. Nic se však nestalo a policie se vymlouvala, že Mašek z Prahy odejel.

Vše vyvrcholilo další, zdá se poslední provokací Hynka Maška. O Vánocích 1908 žádal Hynek (alias Viktor) Mašek po nějakém srbském studentovi, aby mu přeložil do srbštiny lístek, který zněl: "Z Bělehradu - kurýr dnes přibyl...navázal styky s Petrohradem a Varšavou...S dělnictvem národního smýšlení navázat na jihu styky..." atd. Srbský student pochopil, že se jedná o politickou provokaci a vše sdělil poslanci Klofáčovi [9]. Ten byl v té době vyšetřován pro "udržování styků s bělehradskými kruhy". Klofáč nelenil a věc vzal do Říšského sněmu jako  naléhavý žalobní důvod a dne 12. 3.1909 jej přednesl k rozpravě na schůzi sněmu [b]. Tam nejprve napadl pražskou státní policii, která se snažila na něm vyloudit důkazy, že udržuje tajné styky se Srbskem. Poté popsal Maškovu činnost, kde mimo jiné uvádí:" Ten muž byl ve službách státní policie. Táž doznala, že Mašek stál v jejích službách pouze do 15. října [1909]". Rozprava nakonec probíhala v duchu napjatých vztahů mezi Čechy a Němci, až vše skončilo zamítnutím žaloby hlasováním (182 hlasů proti a 156 pro přijetí).

Ještě před tim, než Klofáč přednesl svou žalobu v parlamentu, nastaly Hynku Maškovi zlé časy. Dne 20.února 1909 byl v Hybernské ulici "obecenstvem poznán a holemi zbit" [10]. Asi to byl slušný výprask a navíc, protože byl tuberák a měl chrlení krve, byl přijat k léčení ve Všeobecné nemocnici pod falešnými doklady na jméno Robert Hercog (Herzig) [11].

 Jeho život skončil 20. června 1909 ve Studenci u Jilemnice č.p. 180. V matričním záznamu je uveden jako tajný policista a fakt, že zemřel na tuberkulózu plic [12] ; [13] . Pohřben byl v Jilemnici, kam ho odvezli na hnojním voze, taženém vychrtlou herkou [14].

Zanedlouho po jeho smrti se objevily zprávy, že Mašek byl opětně viděn v pražských ulicích [15]. Bylo to ale ve stejných novinách následně dementováno [14]. Poslední svědectví o Maškově nemoci podal redaktor Emil Špatný ve výpovědi v procesu Karla Švihy [c] roku 1914. Vzpomíná jak v roce 1909 nalezli Maška v nemocnici ve velmi špatném stavu. Požadoval peníze a oblek s tím, že má pro Špatného nějaké důležité dokumenty. Když ho chtěli navštívit podruhé, Mašek z nemocnice zmizel [16].  

Zdá se, že tím je řečeno o Hynku Maškovi vše. Jsou zde však určité nejasnosti a podezřelé okolnosti. Proč utíkal polomrtvý Mašek až někam k Jilemnici do podkrkonoší? Kde sehnal oblek a peníze a falešné doklady? Proč je v matričním záznamu o Maškově úmrtí uvedeno že byl "tajným policistou." Jak se zapisovatel, matrikář, dozvěděl, že zemřelý byl tajný policejní agent.   Vypadá to, jako kdyby někdo měl mimořádný zájem na tom, aby v případě pátrání v úředním záznamu nebylo pochyb o koho se jedná. Nabízí se velmi bizarní vysvětlení: Nemoc a smrt Maška byla fingována, stejně tak, jako záznam v matrice, se záměrem smazat za Maškem jakékoliv stopy, a že v hrobě nakonec ležel nějaký náhodně zemřelý vandrák. Cílem všeho mohlo být - vytvořit pro Maška novou identitu a vyslat ho jako agenta do Ruska.

Alexandr Osipovič Mašek

Důležíté materiály kolem Alexandra Maška jsou uloženy ve Vojenském historickém ústavu Praha (VHÚ). Protože tyto materiály jsou psány většinou rusky, provedl Břetislav Hůla transkripci všech těchto dokumentů.V době Hůlova bádání se VHÚ jmenoval "Památník osvobození" a dokumenty byly uloženy v jeho archivu, což Hůla vždy v hlavičce strojopisu transkripce dokumentu uvádí. Dnes jsou všechny tyto strojopisy uloženy ve fondu Břetislava Hůly v Lit. archivu Památníku nár. písemnictví [17].  Upozorňuji, že všechny datumy jsou podle tehdejšího pravoslavného juliánského kalendáře. První zmínka o A. Maškovi je na dokumentu z 1.9.1916 od kontrarozvědky štábu III. ruské armády, adresát Správa českoslovanských spolků v Rusku, Bolšaja Vladimirskaja 46. "Doplňuji svou zprávu z 21. srpna t.r.[1916] č.3588 a sděluji, že Alexandr Mašek byl dopraven do štábu armády a byl fotografován, snímek se zároveň připojuje. Mašek byl 31. srpna [1916] dodán k dispozici vojenského vyšetřovatele 3ho odboru Minského vojenského okruhu v Minsku" [18]. Ze září 1916 je i další dopis kde se píše, že Mašek přišel v těchto dnech [zřejmě ještě před zatčením] do redakce věstníku Svazu česko - slovenských spolků v Rusku "Cechoslovák" a prosil redaktora, aby otiskl v časopise jeho dopis, ve kterém vysvětloval, že Mašek, smutně proslulý v politickém protirakouském procese tak zvané "Omladiny", byl ve službách ruské politické policie (!), ale nikoliv rakouské [19]. Vždyť tady se Mašek de facto přiznává, že působil v Praze jako agent. Ale jeho tvrzení, že jako ruský agent, nikoliv rakouský, je poněkud průhledný kalkul. Jak je dále uvedeno v tomto dopise, Správa Svazu českoslovanských spolků v Rusku obdržela dopis od praporečníka České družiny státního rady Hejduka, který žádal Správu svazu, aby oznámila, že Mašek, který se nalézá na odpovědném místě, JEST ONÍM MAŠKEM,KTERÝ ZRADIL RAKOUSKÝM...Jaroslav Hejduk [d] tedy jako první Maška poznává a ztotožňuje s "pražským" Maškem.

Dne 23.4.1917 vyšel článek v Čechoslovanu, který sděluje, že se Mašek dostal z vězení v Minsku a potlouká se po Rusku. V článku je i výzva: je v zájmu všech, aby pobyt tohoto agenta provokatéra udali okamžitě úřadům...[20] a 11.6.1917 další zpráva v Čechoslovanu oznamuje, že Mašek byl, na základě zákroku taškentského důvěrníka Svazu českoslovanských spolků Josefa Gotfrida, zatčen a uvězněn [21]. Josef Gotfrid o tom podrobně píše ve svém dopise ze dne 22.5.1917, adresát není znám, ale podle oslovení "Velevážený pane profesore" byl adresátem možná T. G. Masaryk, který v té době v Rusku působil. V této zprávě se též vyjasňuje, že Mašek byl z předchozího žalářování v Minsku, propuštěn na základě amnestie [22]. Dozvídáme se také, že Mašek byl v Taškentu již dříve v roce 1912, kde také získal ruské poddanství, jako taškentský měšťan. Svěřil se tehdy, že je v Taškentu hlavně jako agent, který má sledovat bývalého katol. faráře Pranajtyse, pana Chlubnu i Gotfrida!

25.6.1917 se objevila v Čechoslovanu další zpráva, která zřejmě cituje dopis, kterým Josef Gotfrid redakci informuje o dalších podrobnostech o Maškovi [23]. Gotfrid zmiňuje i dlouhou Maškovu zpověď, kde líčí svou činnost od roku 1908 a podotýká: Jak dalece se mu může věřiti či nevěřiti, nevím. Tady je ta zpověď [24] [25] [26]. Je ze 14.10.1917 (podle pravoslavného kalendáře). To už byl  ve vězení v Kremenčuku [27], což je asi 350 km od Kyjeva. Pozoruhodné je, že žádá o "očni stavku"- konfrontaci s Jaroslavem Haškem. Existuje dokument, který je adresován Štábu armády Západní fronty (bez data a podpisu), kde se navrhuje, aby Jaroslav Hašek byl s Maškem konfrontován, protože se s "pražským" Maškem znal a mohl by ho usvědčit z jeho činů v Praze. Dokument dále uvádí, že Jaroslav Hašek toho Maška, kterého dříve vídal, na fotografii poznal [28]. Jestli ke konfrontaci těch dvou došlo se nepodařilo zjistit. Podle Hůlových opisů z "Knihy protokolů schůzí Plukovního komitétu 1.českoslováckého střelkového Jana Husa pluku" [29]; [30],  Hašek za tím účelem v Kyjevě byl minimálně od 11.10.1917. V Kyjevě byl podle zápisu ještě 8.11.1917. Ale žádný protokol o konfrontaci nebyl objeven.

Jak nakonec Alexandr Mašek skončil je patrné z jeho Legionářského poslužného listu, respektive ze záznamu vojáka z databáze legionářů VHA Praha. V poznámce je uvedeno: Zastřelen náčelníkem stráže  za pokus sběhnutí, nacházel se ve vazbě jako nebezpečný agent provokatér. V rubrice databáze "Konec v legiích" je datum 24.3.1918. Lze předpokládat, že je to datum jeho smrti.

Osobu Alexandra Maška nám pomůže objasnit dokument [31]; [32]; [33]; [34]; [35], který je zřejmě protokol z Maškova výslechu. Těžké je posoudit a dokázat co je pravda, a co je výplodem jeho fantazie, co je účelová lež.

Jeho příběh začíná v Praze, kam se přestěhoval jako šestiletý s rodiči z Kyjeva, kde se narodil v roce 1880. Vystudoval 6 tříd gymnázia [e] a potom přešel do zahradnické a pomologické školy školy v Tróji. Ve dvanácti letech ( ! ) byl již zapojen do hnutí Omladina. Uvedl, že se znal s Mrvou a tvrdil, že byl Mrva tehdejším výborem Omladiny určen k likvidaci [ f ].  Sám se ale ničeho veřejně nezúčastňoval a působil tajně v pražském okolí mezi venkovany v protirakouské propagandě. Prý byl za to několikrát napomínán policejním radou Oličem. Po odvodu v roce 1900 (nebyl odveden) odejel do ruského Kyjeva a následně na Kavkaz, kde pracoval jako zahradník. V roce 1903 byl povolán do srbského Caribrodu [dnes Dimitrovgrad], kam odejel přes Turecko na falešný pas v domnění, že se jede zapojit do makedonského povstání. Dostal se však do teroristické skupiny, která spáchala v Bělehradu atentát na srbského krále Alexandra Obrenoviče a jeho ženu Dragu. Sám přitom zastřelil ministra Novakoviče a jednoho rakouského agenta. Potom odejel do Makedonie, aby se zúčastnil srbského povstání.

V roce 1904 se dostavil v Kyjevě na konzulátu k poslednímu vojenskému odvodu, opět nebyl odveden. Vrátil se na Kavkaz a požádal o pas do Turecka, aby mohl utéct do Bulharska agitovat opět k srbskému povstání. Nejednou se objevil v gruzínském Batumu [Batumi], když cestou ubil nějakého tureckého špiona. Konzul v Batumi ho uvěznil a poslal do Terstu. S pomocí italských nacionalistů - irredentistů utekl do Kotoru a odsud do Danilovgradu, kde byl intrikou rakouských špionů otráven Arsenem. Dostal se z toho za deset dní a pokračoval dále do srbské Sjenice, kde narazil na tři rakouské agenty provokatéry, které zabil a hlavu jednoho poslal poštou jeho příbuzným ( ! ). V roce 1907 odcestoval do bulharské Sofie, dále do Plovdivu. 1.3.1908 dostal příkaz opustit Bulharsko, aby se 20.3.1908 objevil v Petrohradu. Byl zaměstnán na ministerstvu zemědělství a také jako zahradnický dělník. 15.6.1908 byl přeložen do Umani, kde získal zájem ruských důstojníků pro své znalosti o rakouské armádě ( jako nevoják !?) a proto byl pověřen ruským generálním štábem aby provedl v Čechách zpravodajskou činnost. Přes Kyjev a Lvov přijel Mašek šestý den po zakrytí výstavy [g] do Prahy. Navštívil Nikolaje Nikolajeviče Ryžkova, což byl tehdejší představený pravoslavných chrámů v Praze a K. Varech. Prý byl také na návštěvě u policejního ředitele Křikavy ( ! ). V Praze dlouho nepobyl. Již za dvacet dní od jeho odjezdu z Kyjeva se v Kyjevě objevil znovu ( to moc informací o rakouské armádě asi nezískal). V roce 1909 odejel na léčení do Turecka, Egypta a Indie. Do Ruska se vrátil v roce 1911 a odejel do Taškentu, kde získal ruské poddanství. Potom dělal zahradníka v Ašchabádu a  v době balkánských válek (1912 -13), byl opět v Srbsku.

Po vypuknutí války se dobrovolně hlásil a byl zařazen jako ruský vyzvědač. Při návratu z jedné akce u nepřítele byl u řeky Zbruč chycen. Vydával se za bulharského zelináře. Byl vyslýchán a uvězněn v Budapešti. Po čtrnácti dnech byl odeslán do Bulharska, ale v Bukurešti se mu podařilo uniknout a nalézt azyl na ruském vyslanectví. Obdržel finanční podporu a přes  bulharský Unden odejel do Kamence, kde onemocněl tyfem. Po dvouměsíčním léčení opět nastoupil službu u ruské rozvědky. Počátkem roku 1916 byl Mašek zařazen do náhradní české komandy do Ivanic. Asi 1. 4. 1916 byl Mašek zatčen v Slucku, kde si léčil zuby.

A dál už to známe. Je to zkrátka námět na román nebo film. Co ten člověk všechno stihnul. Kam se všichni ti filmoví a románoví agenti hrabou.

Poznámky a reference:

↑ a) Takzvané pražské prosincové bouře, které probíhaly ve dnech 29.11. - 2.12.1897. Svou mohutností byly největší od revoluce v roce 1848. Bohužel se vyznačovaly násilnostmi a antisemitismem. Roznětkou však byl nikoliv český element, ale buršácká provokace na půdě Karolina. Ta přerostla nakonec v otevřený boj českých a německých studentů, do kterého zasáhla policie. V dalších dnech se do bitek zapojily masy lidí, vytloukající okna, ničící pouliční osvětlení, strhávající vývěsní štíty německých a židovských obchodů. Eskalace útoků stále narůstala, docházelo k rabování, plundrování a žhářství, takže kromě policie a armády, zasahovali také hasiči. Nakonec vše ukončilo až vyhlášení stanného práva.

↑b) Čech 13.3.1909 Rakouská národní knihovna

↑c) Karel Šviha *11.6.1877 – †29. 6.1937,  byl rakouský a český právník a politik, na počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady; odešel z politiky roku 1914. Důvodem k jeho rezignaci na politické funkce byla takzvaná Švihova aféra, kdy byl obviněn v Národních listech z toho, že působí jako konfident rakouské policie. Šviha pak vedl soudní spor s Národními listy, ale prohrál. Jedním ze svědků byl i Emil Špatný.

↑d) Jaroslav Hejduk (Heyduk) *23.4.1863 - †6.3.1918, synovec českého básníka Adolfa Heyduka, před první světovou válkou agronom působící na Kavkazu, od roku 1914 dobrovolník a velmi letitý starodružiník - první, nejstarší a provždy slavný praporečník České družiny. Zemřel tragicky, zabit bolševiky

↑e)Jakýsi Alexander Mašek studoval na stejném gymnáziu v Žitné ulici jako Jaroslav Hašek. Podle Výročních zpráv to bylo prokazatelně v roce 1895  - třída II.B, Hašek v tomto roce studoval ve třídě II.A (rok 1894 - I. ročník není k dispozici). V roce 1896 byli dokonce ve třídě III.A spolužáky ! Ve čtvrtém ročníku, 1897, je v seznamu již jen jméno Jaroslava Haška. Dá se však jen předpokládat, že tento student Mašek je totožný s agentem Maškem. Hlavní argument je, že oba pocházeli z Kyjeva, a že přibližně odpovídá i věk. Protiargument může být, že Mašek uvádí studium na Akademickém gymnáziu v té době na dnešním Smetanově nábřeží. 

↑f) Rudolf Mrva Byl skutečně zavražděn 23.12.1893 Otakarem Doležalem, strojníkem (18 let) a Františkem Dragounem, dělníkem (17 let). Spolu s Josefem Křížem, rukavičkářem (29let) naplánovali vraždu ze msty pro donašečskou činnost policejního špicla a provokatéra Mrvy. Nebyl to tedy žádný výbor Omladiny, protože ani žádný neměla. Soudní proces se uskutečnil v březnu 1894, rozsudek nabyl právní moci v květnu téhož roku. Oba byli odsouzeni k deseti letům těžkého žaláře.

↑g) Jedná se o Jubilejní výstavu Obchodní a živnostenské komory v Praze, která byla uzavřena 18.10.1908. To znamená, že Mašek se v Praze objevil 24.10.1908.