Heslo:

Šoproň
Souřadnice:

47°41'23.0"N 16°33'57.5"E
Výklad:

Maďarské město nedaleko Neziderského jezera. Ano, tady lze s jistotou říci, že v Šoproni byl pivovar. Lépe řečeno pivovar je zde od roku 1895 dodnes a dost velký. V roce 1905 podnikl Jaroslav Hašek spolu s malířem Jaroslavem Kritiánem Kubínem a členem baletu Královského zemského českého národního divadla Františkem Wágnerem [V. Menger ho uvádí jako Vágner alias plzeňský herec Rudolf Hněvsa], takzvanou Apoštolskou výpravu s cílem šířit slávu Strany mírného pokroku v mezích zákona. Během cesty navštívili též Šoproň - zmíňka je o tom v povídce Nagykanidžská idyla. Že údajně navštívili i místní pivovar, upřesňuje Václav Menger v knize Lidský profil Jaroslava Haška:  Druhého dne v podvečer octl se Hašek se svými přáteli před branami Šoproně a jako obvykle jali se hledati „český konsulát“. Konsulem byl pro ně kdejaký usedlý zde bohatý Cech, buď lékař, farář nebo sládek, a tu a tam i nějaký učitel nebo profesor. V Šoproni byl to opět sládek. Byli ubytováni na šalandě, která byla pustá a prázdná, neboť se v pivovaře nevařilo. Pana starého viděli jen první den, kdy je přijal s náležitou zdrželivostí a více se o ně nestaral. Vyjímaje pivo neposkytl jim zhola nic a tak našim mušketýrům nezbylo, než stravovati se po hospodách, a když se finance začínaly povážlivě tenčit, musili si vařit sami.

Šoproň se objevuje v románu i povídkách opakovaně.
I-14-05
Tento logický závěr každoroční návštěvy zástupce augustiánského pivovaru z Varšavy způsobil, že se nadporučík jemně usmál, což obchodník s chmelem postřehl, a proto vykládal dál: „Uherské pivovary v Šoproni a ve Velké Kaniži odbíraly pro svá exportní piva, která vyvážely až do Alexandrie, u mé firmy ročně průměrem 1000 žoků chmele. Dnes odmítají jakoukoli objednávku kvůli blokádě. Nabízím jim chmel o třicet procent lacinější, a neobjednají ani jeden žok. Stagnace, úpadek, mizerie a ještě k tomu domácí starosti.“
II-03
Od opuštěného pavilónku, kde dřív za času míru fotografoval nějaký fotograf vojáky trávící zde mládí na vojenské střelnici, bylo vidět dole v údolí u Litavy červené elektrické světlo v bordelu „U kukuřičného klasu“, který poctil svou návštěvou arcivévoda Štěpán při velkých manévrech u Šoproně v roce 1908 a kde se scházela denně důstojnická společnost.
II-04
„To je známá bestie, pane nadporučíku; ale dřív, nežli se to dostalo do ,Pester Lloydu’, byl již tento článek uveřejněn v ,Pesti Hírlap’. Nyní mně přečtěte úřední překlad z maďarštiny článku v šoproňském časopise ,Sopronyi Napló’.“
II-05
A to nevíte, pane obrlajtnant, že při tom posledním nachtübungu, o kterém jste vypravoval, Einjährigfreiwilligen Schule, která měla naši kumpačku obejít, dostala se až k Neziderskému jezeru? Mašírovala pořád pryč, až do rána, a vorposty se dostaly až do bahna. A vedl je sám pan hejtman Ságner. Byly by snad přišly až do Šoproně, kdyby se nebylo rozednilo,“ pokračoval tajemným hlasem účetní šikovatel, který si liboval v takových případech a měl v evidenci všechny podobné události.
Idyla z vinárny
„Já viděl jednou v Šoproni,“ vypravoval stavitel, „jak věšeli cikána. Ten zná sebou házet.“
K aféře profesora Wahrmunda
Po těchto slovech navrhuje za předsedu biskupa z Šoproně, za místopředsedu podomka z radničního sklepa, a za zapisovatele vrchního dozorce nad vídeňskou kanalisací. Po přijetí navržených ujímá se biskup šoproňský slova.
Nagykanidžská idyla
Velice důležitým poznatkem na naší cestě ze Šoproně do Velké Kanidže, kde se nejdéle udržel pašalík turecký, bylo, že nejspokojenější lidé jsou právě ti, kterým násilím nebyla vnucena vzdělanost. Ve stolici šoproňské, ve vážské až k Blatenskému jezeru a po celém Balatonu, v celém Bakoni jsou půdy velice úrodné, sedláci zámožní, ale škol jest tam velice málo. Neumějí číst ani psát a obchod s obilím a dobytkem provozují tak chytře, že se ošidit nikým nedají.