Heslo:

Potravní čára | akcíz | potravní daň

Výklad:

Od 25.5.1829 bylo mocnářství rozděleno na "venkov" a "uzavřená města". A právě pomyslná hranice kolem těchto uzavřených měst tvořila potravní čáru. Při dovozu potravin do města, byl dovozce, při překročení této hranice, povinen zaplatit potravní daň. Ta se platila v k tomu zřízených stanovištích na přístupových cestách do města. Těm se říkalo akcíz [z něm. die Akzise = potravní daň ]. Výběrčímu zřízenci se říkalo "akcízák". Protože není jasné, na které cvičiště Katz a Švejk jeli sloužit polní mši, nelze ani zjistit akcíz, kde projížděli přes potravní čáru. Téma akcízu a potravní čáry a daně se objevuje i v povídkách"Lítejme!", "Podivuhodné dobrodružství indického kačera v městském parku", "Román pana Chocholky od potravní daně", "Ze staré drogerie" a okrajově v povídce "Román Boženky Grafnetrové".

I-11-02

Drožkář byl rebelant. Dělal různé poznámky o vítězství rakouských zbraní, jako: „Ti vám to v Srbsku nahnuli“ a pod. Když přejížděli potravní čáru, ptal se zřízenec, co vezou.
Švejk odpověděl: „Trojici boží a panenku Marii s feldkurátem.“

Není tomu dávno, co u pražských akcízů bylo pozorovat podivný zjev. Akcizáci na potravní čáře stáli smutní a dívali se zoufale do prázdna. A co bylo příčinou té melancholie mužů od potravní daně? Farman, vynálezce letadla. Tak najednou problesklo všemi novinami, jak geniální Francouz na vojenském cvičišti u Paříže urazil se svým letadlem ve vzduchu 1300 metrů a jak zas přiletěl na místo odletu. Chápete tu zoufalost mužů od potravní daně? Co bude s potravní čarou, až budou lidé létat? Prosím vás, křičte do výšky 1000 metrů: „Máte něco k zdanění?“

U potravní daně byl zastaven výběrčím, který se právě probudil z rozespalosti. „Copak to nesete?“
„Našel jsem indického kačera, který utekl z parku. tak ho zas do parku nesu.“
„Odkud jdete?“
„Ze Žižkova.“
„To musíte platit z něho akcíz.“
„Ale vždyť ho nesu do parku.“
„To už je Praha.“

Román Boženky Grafnetrové

„To známe, kočičko.“
Velice ji urazilo, že jí kdekdo tak říká. Dokonce jí to řekl jeden akcízák: „Copak to nese, kočičko?“
„Kdo je kočička, co?“ řekla přísně, „já si jdu stěžovat.“ Vrazila do kanceláře. A tam se jí přednosta něžně otázal: „Copak si přeje, kočičko?“ Když přišla k sobě, vyrazila z kanceláře a doma vztekle plakala. U všech všudy, jací jsou ti mužští. Když někoho křísejí, nemusí mu hned rozpínat šněrovačku.

„Ženy jsou zmije,“ říkával pan Chocholka, „i ta napohled nejpořádnější žena chce podvést akcizáky. Vypadá to jako anděl a pod sukněmi má přišpendlené koroptve.“

Tento pestře pomalovaný vozík přinášel mu slávu, ale též zisk. Na něm vozil z dráhy nebo ze skladišť velkých firem různé zboží, protlačil ho obratně přes potravní čáru a peníze, které měly připadnout za provezené víno, líh apod. městu, tato daň připadla jemu. Užíval při tom různých taktik, aby oklamal pátravé zraky zřízenců potravní daně, nejobyčejnější jeho taktikou bylo, že mezi dvěma vozy projel rychle se svým vozíkem přes potravní čáru.
K tomu ovšem bylo třeba nadání. Talentu, který záleží ve vyčíhání příležitosti, ve využitkování silné pouliční frekvence, ve vyhledávání takových ulic, kde jedou vozy jeden za druhým. Rychle jedoucích kočárů nemohl využitkovat. Musel vyčíhat těžké nákladní vozy, přijeti s vozíkem, právě když ony pohybovaly se přes potravní čáru po vyclení.

W