| Heslo: |
|
Kejřová |
| Výklad: |
|
Jak známe Jaroslava Haška, často si dělal legrácky ze spisovatelek, političek, zástupkyň různých ženských hnutí a iniciativ, jako byly Olga Fastrová, Máňa Bubelová, Růžena Jesenská, Eliška Krásnohorská, Marie Laudová-Hořicová, Věnceslava Lužická, Pavla Moudrá, Růžena Svobodová a řada dalších. I jeho žena Jarmila byla několikrát protagonistkou jeho fejetonů a básní. Nabízí se, že jméno sestřenice paní Müllerové nebylo Haškem vybráno zcela náhodně. Možným impulsem pro volbu tohoto jména je spisovatelka Anuše Kejřová. Byla to velmi činorodá a podnikavá žena, kromě psaní kuchařek a receptů v různých časopisech, se věnovala i dalším činnostem. Na přelomu minulého století se stala majitelkou koncesované školy kuchařské, kterou v roce 1910 založila a kde také sama vyučovala. Vydávala i publikace typu "Kniha vzorné domácnosti, vyzkoušené rady a pokyny pro hospodyňky, jimž vzorné a úsporné vedení domácnosti na srdci leží". Hašek její práci musel znát alespoň z inzerátů. A jaký postoj měl k podobným aktivitám, velmi pěkně vyjádřil v humoresce "Šťastný domov". |
| I-10-04 |
| „A
doopravdy byl už ten pejsek mrtvej,“ zavzlykala sestřenice paní
Müllerové, „a také ani byste svůj byt nepoznal. Mám tam švadleny
na bytě. A ony si z toho udělaly dámskej salonek. Všude jsou
módy po stěnách. Kytičky ve voknech.“ Sestřenice paní Müllerové nebyla k upokojení. Za stálého vzlykání a naříkání projevila nakonec obavu, že Švejk utekl z vojny a chce ještě i ji zkazit a přivést do neštěstí. Nakonec s ním mluvila jako se zvrhlým dobrodruhem. „To je náramně žertovné,“ řekl Švejk, „to se mně báječně líbí. Tak aby věděli, paní Kejřová, mají ouplnou pravdu, že jsem se dostal ven. Ale to jsem musel zabít patnáct vachmistrů a feldweblů. Ale neříkají to nikomu...“ |
|
|
| Anuše Kejřová, její nejslavnější kuchařská kniha a reklama na její kuchařskou školu v Hradci Králové v časopise Česká hospodyně 20.12.1910 |
|
|
