Heslo:

♣ František Wagner

Výklad:

František Wagner byl spoluzakladatel Strany mírného pokroku v mezích zákona a spolu s Haškem a Kubínem také účastník Apoštolské cesty v roce 1905.  Jsem přesvědčen, že se jedná o reálnou osobu, ale bohužel jsem zjistil, že v Národním divadle účinkovalo několik Wagnerů a Vagnerů, ale žádný zde nepůsobil před 1. světovou válkou a žádný nebyl František.

Radko Pytlík uvádí ve své knize „Jaroslav Hašek data fakta-dokumenty“ (2013), že k osobě tanečníka Wagnera se přihlásil herec Rudolf Hněvsa z Městského divadla v Plzni. Podíval jsem se do archivní databáze ND a Rudolf Hněvsa na jeho prknech skutečně stál jako herec, ale až v sezóně 1931/32, ve hře Viléma Vernera „Právo na hřích“. Pokoušel jsem se něco najít v Plzni, ale jméno Rudolfa Hněvsy je jen na pamětní desce obětem druhé světové války. Je na Anglickém nábřeží 13. Je to ten herec Hněvsa nebo není? Nedokážu odpovědět.

Wagnerovo jméno s v "Dějinách" vyskytuje také s dlouhým á , celkem pětapadesátkrát, proto uvádím jen první výskyty v jednotlivých kapitolách.

A tak jsme se seznámili navzájem. Neznámý řekl: „Já jsem Jaroslav Kubín, akademický malíř,“ přitažený pak pravil důstojně: „Já jsem František Wagner, člen baletu královského českého zemského národního divadla v Praze.“ - Ještě téhož večera zavedl jsem je k Litru, kdež stali se členy strany mírného pokroku v mezích zákona. Přijímání nových členů dálo se u nás beze všech formalit, jenom každý z nově přijatých členů musil pronést řeč na téma, které jsme mu určili. Byla to jakási průprava k řečnickým kursům. Dále bylo povinností každého člena podvoliti se bezpodmínečně onomu úkonu, který za trest pro jeho chování se mu uloží všeobecným hlasováním. A tu se stalo, že téhož večera, kdy byl přijat Jaroslav Kubín a František Wagner, dopustil se člen baletu oné beztaktnosti, že při řeči předsedy počal si pohrávat ukazováčkem v nosu. Kárný výbor sešel se ihned ve vedlejší místnosti k poradě.

„Vykonávajíce úkol, vznesený na nás kárným výkonným výborem, oznamujeme toto: Pro pana Františka Wagnera přišli jsme ve čtyři hodiny ráno a poručili mu, aby se neprodleně oblékl na cestu do Uher.

Do Marušic přišli jsme oklikou. Z Jihlavy šli jsme na Třebíč a odtamtud řízením božím došli jsme do Marušic. Na cestě nepotkalo nás nic zvláštního, jen za Třebíčem, rodištěm slavných sociálně demokratických vůdců Šmeralů, zastavili nás dva četníci. V Třebíči ztratil se totiž ruční košík na prádlo a četníci mysleli, když uviděli, že podobný vleče upocený Wagner, že mají před sebou bandu zlodějskou.

Jsem nucen tímto podati výkonnému výboru velmi smutnou zprávu o zrádném chování Františka Wagnera. Očekávám, že na naši adresu: Vídeň, Mariahilferstrasse 7, bude bezodkladně odeslán telegram, co máme činiti s Františkem Wagnerem.

„Víte co, přátelé,“ řekl jsem, „půjdu hledat Machara.“ Nechtěli mne pustit, Kubín křičel, že on je mladší a že radši půjde s Wagnerem, a já jen abych klidně čekal a odpočíval, beztoho že jsem si stěžoval, že mne bolejí nohy.
Wagner se na všechno díval tupě a konečně prohodil: „Mám zahynout na ulici hladem a žízní? To raději zahynu tady! Já odtud nejdu.“

Mně bylo, jako by mě palicí praštili do hlavy - tak Machar není tedy doma - v zoufalství jsem vykoktal: „Jaké je vstupné, milostpaní? Já totiž nemám peníze, my jsme tři, my jsme ve Vídni bez krejcaru, my jsme z Prahy, já nejdu jako ctitel, já se jdu dlužit. Já taky píšu.“ - Ta dobrá paní Macharová! Vedla mne do pokoje, ačkoliv jsem chtěl hned odejít, volaje: „Ubohý Kubín, ubohý Wagner!“ „Wágnerovu hudbu má Machar rád,“ pravila paní Macharova.

A my jsme zatím také dělali, co jsme chtěli. Napřed jsme jedli, pak pili, a nakonec se ukrutně servali s personálem, který nám nechtěl doběhnout pro doutníky. Řádili jsme tak, že v loveckém salónku byl nábytek převržen, Wágner od nás i sladovnické chasy po celém těle potrhán, takže v hadrech stál právě uprostřed salónu, který jevil strašné spousty po naší statečné obraně, když vtom objevil se pan sládek Chrž.

Wágner myslil tenkrát, že ho musí napodobit, spadl pod stůl a řval: „Ať žijí Maďaři, sláva Čechům!“ Byla to tehdy nezapomenutelná politická konference.

Dlouho již jsem Vám nepsal, jak se nám dařilo poslední dobou. Posledně Vám psal Hašek z Velké Kanidže, kde jsme byli hosty sládka Znojemského, který jest, jak známo, přítel Augustina E. Mužíka. Mohu Vám nyní oznámit, že mezi mnou a Wágnerem z jedné a Haškem z druhé strany panuje jakýsi napjatý poměr.