|
„Namouduši,
pane obrlajtnant,“ řekl Švejk s výrazem mučedníka, „já žádnýho německýho
spisovatele osobně neznám. Já jsem znal jenom jednoho českýho spisovatele
osobně, nějakýho Hájka Ladislava z Domažlic. Von byl redaktorem ,Světa
zvířat’ a já mu jednou prodal takovýho voříška za čistokrevnýho špice. To
byl moc veselej pán a hodnej. Chodil do jedný hospody a tam čet vždycky
svoje povídky, takový smutný, až se všichni řehtali, a von potom plakal a
platil za všechny v hospodě a museli jsme mu zpívat:
Domažlická
brána
pěkně
malůvaná,
kdo tu
bránu malůval,
ten panenky
milůval...
ten huž tady
není,
huž je
zahrabaný...“
|
|
Hašek písníčku napsal tak, jak se v Domažlicích mluví,
chodským dialektem: malůvat - malovat, huž - už.... Je jasné, že si dobírá svého
dlouholetého přítele Ladislava Hájka. Což je patrno i předchozího textu. S
Ladislavem Hájkem napsal Hašek sbírku jinošské poezie "Májové výkřiky", která je
často uváděna jako Haškova prvotina.
Bohužel více se mi nepodařilo o této písničce získat.
Ale že existuje téměř shodný text o písecké bráně, je možné že i o
domažlické bráně pokračoval ve stejném duchu a na stejnou melodii. Podařilo
se mi nalézt podobu písně, jak se zpívá na kyjovsku.
|
