Románové restaurační a jiné zábavní podniky

Apollo Praha 2, Fügnerovo náměstí 1866

Tančírna Apollo již neexistuje. Bývala  ve dvoraně domovních bloků na Fügnerově náměstí, jak je patrné z inzerátu Beutlerovy taneční školy (viz inzerát vlevo). V adresáři z roku 1910 je uveden jako hostinský Šťastný Bohumil, Fügnerovo nám. 4:

Tomuto orientačnímu číslu dnes odpovídá č.popisné 1865

Podařilo se i objevit policejní přihlášku, která nám sděluje, že František Štastný žil  od 26./5. 1906 v č.p. 1866/II  Fügnerplatz. Jeho povolání bylo hostinský [gastwirt]; narozen 1849 v Jesenici, okres Jílové. Z toho plyne, že Apollo bylo ve dvoře - domů č.p.1865 a 1866. Na leteckém snímku z roku 1938 vlevo jsem označil červenou šipkou objekt - dvoranu, která navazuje právě na č.p. 1865, 1866. Zde  bývala tančírna Apollo. Z dnešních leteckých snímků je patrné, že objekt je zde stále, ale asi je využíván jen jako garáže hotelů, které na této adrese dnes existují. A tady je inzerát dokazující, že Apollo bylo v č.p. 1866:

Jednou přišel do ,Apolla’ na Vinohradech a tam se dostal do sporu s řezníky z porážky, kteří mu nakonec utrhli umělou nohu a praštili ho s ní přes hlavu.

Varianta1. Bendlova ulička, dnes Průchodní:

Nejpravděpodobnější varianta 2. Bendova kavárna na rohu Fügnerova náměstí a Sokolské:

Málo pravděpodobná 3. varianta:

Nebo v Bendlovce jsem dal jednou jednomu funebrákovi facku a on mně ji vrátil. Abychom se smířili, museli nás oba zatknout, a hned to bylo v odpoledníčku.

Jsou v podstatě tři možnosti jak si vysvětlit co vlastně Hašek tou Bendlovkou ve skutečnosti myslel.

    1.  Mohla to být Bendlova ulice, hovorově "Bendlovka",  pojmenovaná po Karlu Bendlovi *1837 - †1897, hudebním skladateli a sbormistru pražského Hlaholu. Dnes se jmenuje Průchodní a je na Starém Městě. Je to ulička uzoučká, kde může člověk dostat pár facek, ani neví jak. Nahrává tomu fakt, že hospody uváděl Hašek většinou v uvozovkách, ale není to pravidlem.

    2.  Nejpravděpodobněji  se jedna o Bendovu kavárnu na rohu  Fügnerova náměstí a Sokolské, nedaleko od tančírny Apollo. Ve vzpomínkách G.R. Opočenského "Čtvrt století s Jaroslavem Haškem" je v kapitole "Naučte se odpouštěti", historka o incidentu Haška s jakýmsi funebrákem, kde padaly facky podobně jako v románu. Opočenský kavárnu nazývá "Bendovka". Že sem Hašek zavítal častěji, dosvědčují i jeho  zmínky v  "Politických a sociálních dějinách Strany mírného pokroku v mezích zákona" Celý jeho život záleží v odříkávání se všech radostných požitků života, on hledí na svět okem toho, který ví, že ani u Apolla, ani v Bendově kavárně, ani u Hvězdiček či v Technice nenalezne toho, co hledá jeho poetická duše, toužící po krásnu. 

Hydra opozice tamto vykřikla, nezaplativši povinnou sklenici piva na dobrý účel. Ale prohlédněme si blíže toho pána. Nechci o něm říci nic dobrého, ale všem je známo, že jsem tomu individuu již několikrát v Bendlovce upřel vzdělání a že jeho činnost v Českém slově, kde byl redaktorem ženské hlídky,....

Kde se Bendova kavárna nacházela a že zde Hašek nebyl jen jedenkráte, je patrné z denního raportu pražské policie ze dne 31.12.1908, ze kterém je popisován jeden z mnoha Haškových incidentů s policií. Dokument z archivu ministerstva vnitra přeložil B. Hůla a jeho překlad je uložen v Pam. nár. písemnictví ve fondu Zd. Ančíka. V protokolu je také i popisné číslo Bendovy kavárny 1867 -II. Toto číslo je také v inzerátu v Národní politice dne 20.8.1910

    3.   Málo pravděpodobná možnost je, že se jednalo o dnes již neexistující  hostinec "U Bendlů" v č.p. 564 - I [tj. Staré Město] v Celetné ulici. Viz inzerát  v Národních listech z 12. 12. 1910.

Jedná se o Spolkový dům Beseda v Českých Budějovicích. Dnes  "modernizovaná" hospoda. Snímek je z roku 1885, kdy zde byla zřízena knihovna do které byly soustředěny knižní  fondy spolků  "Beseda lidu", "Beseda českobudějovická" , "Beseda řemeslnicko - živnostenská" a "Národní jednota pošumavská."

„To je profous,“ řekl jednoroční dobrovolník, „jde s ním lajtnant Pelikán, který má dnes službu. Je to reservní důstojník, můj známý z ,České besedy’, v civilu je matematikem v jedné pojišťovně. Od toho dostaneme cigarety. Řveme jen dál.“

Dnes jakýsi luxusní hotel. Měšťanská beseda  dům získala v roce 1870. Domy Měšťanské besedy sloužily i jiným spolkům. Byla zde Průmyslová jednota, Hlahol, Umělecká beseda a na přelomu 19. a 20. století měl zde své sídlo klub Za starou Prahu. Za 2. světové války sídlila zde Todtova organizace, která budovala vojenské objekty po celé Evropě. Po válce zde bylo Vojenské velitelství, Ústřední revoluční výbor, Lužickosrbský národní výbor i Česká dětská nemocnice. Po roce 1948 změnil se název Měšťanské besedy na Pražská beseda. V roce 1952 majetek této organizace získal Československý rozhlas, jenž byl zároveň pověřen přípravou televizního vysílání. Zkušební televizní vysílání ze Studia Praha v Měšťanské Besedě  bylo zahájeno 1. května 1953 a 25. února 1954 bylo prohlášeno za pravidelné.

......,Vy jste, pane, setřel pel mého panenství.’ To se ví, že se všichni smáli a její matinka, která ji tam hlídala, že ji vodvedla na chodbu v ,Besedě’ a že tu svou blbou nánu zkopala.

Jak píší Národní listy dne 5.10.1934 byl provoz tohoto podniku obnoven v nové budově, kde je v provozu restaurace stejného jména dodnes. Podle citovaného článku se zde vařilo pivo již v roce 1397.

Adresář roku 1891

Nenechme se mýlit historickými fotografiemi, že do tohoto hostince Hašek chodil na shromáždění Strany mírného pokroku v mezích zákona  roku  1911. Tak restaurace Kravín vypadala někdy v době jeho narození. Stávala vedle Arény - Pištěkova divadla. Jak se dočítáme z fejetonu zveřejněného v Národní politice 12.7.1932, byl tento komplex zbořen v roce 1896. Jak to zde vypadalo je patrné z mapy 1884. Je zde zárodek křižovatky ulic  Korunní a Budečské i objekt Pištěkovy Arény. Jižně od ní je původní restaurace.

Královské Vinohrady v roce 1911 vypadaly už poněkud jinak. Dokazuje to mapa z roku 1910

A měl jsem štěstí. Objevil jsem inzerát publikovaný dne 19.10.1926 v Národní politice. Tam je i adresa Korunní třída 25. Je ale pravdou, že hostinským v době volební aktivity Strany mírného pokroku v mezích zákona byl pan Zvěřina.

Nový restaurant V Kravíně byl v tomto domě na rohu Korunní a Budečské č.p.781, orientační 25:

Hospoda Karvín se v románu sice nevyskytuje, ale rozhodl jsem se jí sem zařadit, protože sehrála svoji úlohu ve Straně mírného pokroku v mezích zákona, Z tohoto důvodu sem patří i hospody  U zlatého litru a Pod Černým vrchem.

V dějinách strany Hašek píše v kapitole Strana jde do voleb: Jakmile byla rozpuštěna Říšská rada, usnesl se náš výkonný výbor, sídlem v Kravíně na Královských Vinohradech, účastniti se pilně volebního ruchu samostatnou kandidaturou; i byl nalepen v Kravíně tento manifest:....

O Kravíně se zpívá také v druhé  hymně Straně mírného pokroku v mezích zákona:

Jomar  při anabázi v Sanoku roku 2010 nalezl toto kavárnu, která se dnes jmenuje  "Pod Trzema Rozami". Polští švejkologové místo určili touto cedulí. Ale je to jen  teorie, protože Švejk ani Hašek zřejmě v Sanoku v době války nebyli neboť vlak s vojáky XII. pochodového praporu nepřijel do Sanoku, ale do Samboru  

Poručík Dub šel se osobně přesvědčit, zdali jeho rozkaz nebyl překročen, a proto patrně za východisko své kontroly vybral si pohovku v Ellině pokojíku v prvém patře takzvané "městské kavárny", na kteréžto pohovce se velice dobře bavil.

,Spojené zábavní místnosti a městská kavárna`, podnik, o kterém se Švejk zmiňoval, byly rozděleny také na dvě části. Kdo nechtěl jít přes kavárnu, šel zadem, kde se vyhřívala na slunci nějaká stará paní, která mluvila německy, polsky a maďarsky asi v tomto smyslu: "Pojďte, vojáčku, máme zde pěkné slečinky."

Jagelonská ulice na dobové fotografii

Dnes už neexistující podnik Mimosa, jsem nalezl podle inzerátu uveřejněném v Národní politice dne 8. 3. 1913

Na snímku [5] jsou vyfoceny domy v Havelské ulici těsně před zbouráním v roce 1936. Zcela vpravo je dům č.p. 496, kde  byla kavárna Mimosa. Při zvětšení snímku objevíme, že v roce 1936 se jmenovala Eldorado.  

Když si bral límeček a skládal kravatu, vzpamatoval se již do té míry, že mohl ujistit Švejka, že noční kavárna „Mimosa“ jest opravdu jedna z nejslušnějších ...

V r. 1911, v Řetězové ulici č.7 otevřel nový zábavaní podnik  Josef Waltner *1883 - †1961, český herec, zpěvák a kabaretiér, který se nesmazatelně zapsal do historie českého kabaretu jako jejich organizátor, autor i účinkující. Byl také jeden z prvních filmových herců. Zahrál si celkem v 35 filmech, vesměs epizodní  role. Poprvé to bylo v němém filmu E.A.Longena "Rudi sportsmen" (1911) a naposled v roce 1950 ve filmu Martina Friče "Zoceleni". 

 Kabaret Montmartre navazoval na starší pražské šantány. Zde se scházela pražská bohéma, umělci, zpěváci a jiná rozpustilá společnost. Jaroslav Hašek patřil mezi stálé hosty a občas zde i přespával, jak o tom píše v humoresce "Má tragedie montmartská".

...a interiér kabaretu v roce 1914

Všechny to až na jednoho stihlo buď v hospodě, ve vinárně, nebo v kavárně. Výjimku dělal neobyčejně tlustý pán s brýlemi, s uplakanýma očima, který byl zatčen doma ve svém bytě, poněvadž dva dny před atentátem v Sarajevu platil „U Brejšky“  za dva srbské studenty, techniky, útratu a detektivem Brixim byl spatřen v jejich společnosti opilý v „Montmartru“ v Řetězové ulici , kde, jak již v protokole potvrdil svým podpisem, též za ně platil.

Hašek o Montamrtru píše v povídce "Černohorský junák v úzkých" ,  humoresce  "Sen Josefa Waltnera, odvážného majitele kavárny Montmartre", "Můj zlatý dědeček"a "Má tragedie montmartská".

Václav Menger  o Montmartru, Waltnerovi a jeho vztahu k Haškovi píše: Brzy po volbách v roce 1911 otevřel již tehdy velmi populární lidový zpěvák Josef Waltner svůj později tak proslulý "Montmartre". Byla to opravdová bohémská krčma, jaké Praha dosud neměla. Organisační talent Waltnerův dovedl zde vykouzliti něco, na co se chodilo dívati nejen celé město, ale i venkov ..
Hned při otevření, bylo to 16. srpna, byl zde takový nával, že prostorné místnosti "Montmartru" nemohly pojmouti všechny návštěvníky. Více...

Montmartre v roce 2010:

Hospoda "Na kocourku" v Putimi nikdy nebyla. V té době byly v Putimi tři hospody: U Srnků (dnes U Cimbury), U Pavlů a Stará hospoda. Protože v té době nebyla v Putimi četnická stanice, nelze brát vážně ani hospodu Na kocourku. Takže alespoň foto Staré hospody, kterou pořídil Jomar z propagační tabule na nádraží v Putimi roku 2010 v rámci své anabáze.

Pošlou mu do hospody Na kocourku pro nějaký oběd. Jestli už nic není, ať uvaří něco. Potom ať uvaří čaj s rumem a to všechno ať sem pošlou. Neříkají nic, pro koho to je. Vůbec nezmiňujou se nikomu, koho u nás máme. To je vojenské tajemství. A co teď dělá?"

Tvrdím, že Hašek měl na mysli hospodu  NA KUKLÍKU. Dům stál na rohu Petrského náměstí a Zlatnické ulice a měl č.p. 1130. Dům měl renesanční jádro a barokně upravenou fasádu. Na vývěsním štítě byl nápis "Restaurace  Viléma Srpa".  Dům byl zbořen roku 1928. Tím přestal Kuklík existovat.

 
Dlouho jsem si lámal hlavu nad hostinským Serabonou. Vše, k prospěchu muzea, mi pomohl objasnit pan M. Smreček ze Slovenska, který mi poslal tuto propagační fotografii, na které je úžasný  pan Vilém Srp. A hospoda se nějaký čas musela jmenovat "U Serabono". Je docela možné, že se panu Srpovi říkalo Serabona. Ale to je jen moje domněnka.

Pan Vilém Srp vydal svým nákladem také tuto zajímavou dopisnici u příležitosti Jubilejní výstavy v roce 1908. Také  do muzea přispěl pan Smreček. Díky mu.

Hospoda "Na Kuklíku" těsně pře zbouráním v roce 1928...

A jeho bourání. Fotky jsou v AHMP.

A takto vypadá místo dnes, se stejný popisným číslem 1130:

Takto vypadal Kuklík zevnitř na fotografii z publikace Zmizelá Praha [5]

Švejk vzpomínal též na jednoho básníka, který tu sedával pod zrcadlem a v tom všeobecném ruchu Kuklíku, zpěvu a pod zvuky harmoniky psával básničky a pročítal je prostitutkám.

Tyto články publikované v Národních listech a Národní politice dokazují, že "Na Kuklíku" bylo vždy veselo.

A že Kuklík vynášel ještě 18.5.1923 je patrné z této soudničky; vyprávění jako z Haškova románu:

V národních listech ze dne 22.3.1888  jsem objevil tuto krátkou zprávičku: Občanský klub na Hradčanech bude mítí v neděli dne 25. března o půl 3. hodině odpol. v místnosti "Na pěkné vyhlídce" č.p. 156_IV schůzi klubovní......

Známe číslo popisné 156, ale smůla. Původní stavení zbouráno a místo něj postavena budova, která dne slouží velvyslanectví Švédského království. V rámci pátrání jsem nalezl několik "krásných", nebo "pěkných vyhlídek". Jedna u Nuselských schodů, další na Vinohradech a ve  Střešovicích. Hašek však zcela určitě píše v obou případech o vyhlídce na Pohořelci. V prvém případě místo přímo uvádí i když nepoužil přesný název. V druhém případě to vyplývá přímo z cesty kolem světa pana Josefa Kalendy. Hašek použil v názvu synonymum "Krásná" a ne "Pěkná".

A ještě jeden dobový  inzerát dokazující existenci hospody "Na pěkné vyhlídce", Hradčany, Úvoz. Pan hostinský prodával starší židle:

„Někdy,“ řekl Švejk, „se zas v gefechtu člověku udělá špatně, člověk si něco zvoškliví. Vypravoval v Praze na Pohořelci na ,Vyhlídce’ jeden nemocnej rekonvalescent od Přemyšlu, že tam…

...a ještě vejš přes hospodu ,U krále brabanskýho’, pak na ,Krásnou vyhlídku’, odtud do Strahovskýho kláštera do pivovaru.

Podle této zprávičky  v Národních listech ze dne 14.11.1891  na Růžovém ostrově pan Růžička provozoval stejnojmennou restauraci:

A z  inzerátu v Národních listech 11.9.1892 se dozvídáme, že pan Růžička byl Václav a že restaurant byl někdy na přelomu let 1891 - 92 rekonstruován a rozšířen o nový sál:

Národní politika 14.6.1903:

Historické foto restaurantu pana Václava Růžičky:

Fotografii jsem si vypůjčil z pořadu ČT "Z metropole" odvysílaného dne 2.8.2014, kde se mimo jiné říká, že Václav Růžička zemřel v roce 1923 a restauraci provozovala jeho dcera Růžena Burgetová. Restaurace tu ukončila provoz v roce 1928. Vypráví se, že rozloučení s restaurací bylo údajně velmi bujaré. A v duchu sapéra Vodičky skončilo shozením místního strážníka Kuličky do Botiče, který protéká stále hned před bývalou restaurací. 

A současný stav objektu, kterému přibylo jedno patro. Ten strom vpravo před domem to přežil do dnešních dnů:

Takto vstoupila do dějin restaurace na Růžovém ostrově díky vyprávění sapéra Vodičky:

„Plácnu taky ženskou, Švejku, mně je to jedno, to ještě neznáš starýho Vodičku. Jednou v Záběhlicích na ,Růžovým ostrově’ nechtěla se mnou jít jedna taková maškara tančit, že prej mám voteklou hubu. Měl jsem pravda hubu vopuchlou, poněvadž jsem právě přišel z jedný taneční zábavy v Hostivaři, ale považ si tu urážku vod tý běhny. ,Tak tu máte taky jednu, velectěná slečno,’ řek jsem, ,aby vám to nebylo líto.’ Jak jsem jí tu jednu utrh, povalila celej stůl na zahradě i se sklenicema, za kterým seděla s tatínkem a s maminkou a s dvěma bratry. Ale nebál jsem se celýho ,Růžovýho ostrova’. Byli tam známí z Vršovic a ty mně pomohli. Ztřískali jsme asi pět rodin i s dětma. Muselo to bejt slyšet až do Michle a potom to taky bylo v novinách o tej zahradní zábavě toho dobročinnýho spolku nějakejch rodáků ňákýho města

Národní politika 1.6.1901:

V Praze existovaly tří hostince se jménem "Na zastávce". Nejprve ty, které zřejmě Josef Kalenda nemohl, na své pouti,  navštívit. 

1. "Na zastávce", Belcrediho tř. Tak se do roku 1940 jmenovala dnešní  třída Milady Horákové na Praze 7:

2. "Na zastávce", Havlíčkova třída, od roku 1926 Bělehradská, je sice na Vinohradech, ale poněkud mimo trasu našeho Josefa Kalendy:

Myslím, že toto je ta správná hospoda "Na zastávce" Palackého třída 713, od roku 1947 Francouzská. Je téměř  na trase ze Strašnic k vodárně na Korunní třídě.

To dělá všechno, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, změna počasí. Může bejt, až budeme na bojišti, že vám bude ještě hůř. Čím víc se člověk vzdaluje vod svý původní vojenský básy, tím mu bejvá mdlejc. Strašnickej zahradník, nějakej Josef Kalenda, ten se taky jednou vzdálil z domova, šel ze Strašnic na Vinohrady, stavil se ,Na zastávce’ v hospodě, ale to mu ještě nic nebylo, ale jakmile přišel do Korunní třídy k vodárně, bral v Korunní třídě až za kostel svaté Ludmily hospodu za hospodou a cítil už malátnost.

Opět jsem nalezl několik článků dokazujících několik pražských hostinců "Na Zavadilce". Zde  vyloučíme ty, které asi Hašek nemyslel. Nejsou v Libni.

1. "Na zavadilce" v Honí Šárce. Existuje dodnes pod názvem "Zavadilka" v ulici Na Zavadilce 8.

2. Další byla kdesi ve Vršovicích:

3. A jedna bývala v Podolí. Klikněte si na ten fejeton, stojí za přečtení i když je mimo naše téma.

Záznam v adresáři z roku 1891

A záznam v adresáři 1910

A inzerát z roku 1915

"Pěšky jako za vozem. To jsme se vám jednou v hospodě Na Zavadilce v Libni hádali mezi sebou, jestli máme nějakýho kloboučníka Vašáka, kerej vždycky dělal při zábavě neplechu, vyhodit, hned jak se vobjeví ve dveřích, nebo ho vyhodit, až si dá pivo, zaplatí a dopije, nebo mu vyndat boty, až přetančí první kolo. Hostinskej, ten zas navrhoval, abysme ho vyhodili až v půli zábavě, až bude mít nějakou útratu, pak že musí zaplatit a hned že musí ven. A víte, co nám ten lump proved? Nepřišel. Co tomu říkáte?"

Šípky na mapě ukazují, že toto by mohla být ta hospoda, kterou měl Hašek na mysli. Nebyla sice přímo v Libni, ale nedaleko, mezi Královskou (Sokolovská)  a  Pobřežní, v domě  s č.p. 68  v Karlíně.  Na Palmovku do Libně je to asi půlhodinka pěšky. Z Královské měl orientační číslo 91 (dnes 105) a z Pobřežní měl orientační číslo 62 (dnes 87)

Ba ani tu pitomou kapavku jsem nemohl dostat. Denně jsem chodil do ,Port Arthuru ', někteří kolegové už dostali zánět varlat, řezali jim pauchy, a já jsem ...  

Obléhání přístavu Port Arthur byla operace v průběhu rusko-japonské války 1904-1905.Zde však je myšlen bordel v Českých Budějovicích. Pan Hodík uvádí, že byl v ulici Na pěkné vyhlídce. Tato ulice se však nevyskytuje. Na Rudolfovské třídě se ale vyskytoval statek "Na pěkné vyhlídce" viz monografie České Budějovice z roku 1892 na stránce 30. Zde byla postavena Česká rolnická škola. Dnes je zde domov mládeže (Rudolfovská 92). To dokládá i Chytilův adresář z r. 1915:

Až Jomar objevil v Jihočeských Listech ze dne 8.4.1907 zprávičku "Co je v Č. Budějovicích možné" dokazující, že se "Port Arthur" skutečně nalézal kdesi na Rudolfovské třídě. Zbývá jen vypátrat kde.

O hospodě Pod černým vrchem se Hašek ve své díle nikde nezmiňuje, ale patří sem proto, že existuje jediná fotka z roku 1912 Jaroslav Haška se svými přáteli  z výkonného výboru Strany mírného pokroku v mezích zákona : zleva Vilém Forster, ing. Bogdan Šolaja, Jaroslav Hašek, Eduard Drobílek. Že se jedná o posezení právě před touto hospodou, dokazuje stejná, původní  fasáda na obou snímcích. V roce 1912 zde totiž býval hostinský pan Zvěřina, kterého znali z jeho dřívějšího působení v Kravíně.

Reprezentační dům, Repré, dnes Obecní dům v Praze na Náměstí Republiky. Nejvýznamnější představitel secesní architektury. Byl postaven v letech 1902-1905. V objektu je krom mnoha sálů (největší je Smetanova síň) i několik restaurací a kaváren, kam nesměla ta dobrá společnost chodící "Na Kuklík"

"Pojďme na Kuklík," vybízel Švejk, "kvéry si dáte do kuchyně, hostinský Serabona je sokol, toho se nemusíte bát. - Hrajou tam na housle a na harmoniku," pokračoval Švejk, "a chodějí tam pouliční holky a různá jiná dobrá společnost, která nesmí do Reprezenťáku."

Tady je opět neúspěšné pátrání po tomto vykřičeném domě pro řadové vojáky, který byl asi  někde poblíž výcvikového tábora.

Ti chodili do Růžového domu, jehož zelená světla byla též vidět od opuštěného fotografického ateliéru. Bylo to roztřídění jako později na frontě, kdy mocnářství nemohlo už svému vojsku ničím jiným pomoct než přenosnými bordely u štábů brigád, takzvanými "pufy". Byly tedy k. k. Offizierspuff, k. k. Unteroffizierspuff a k. k. Mannschaftspuff.

Zde se nejedná o románovou kavárnu, ale opět o jeden z podniků, kde se scházela jedna z frakcí "Strany mírného pokroku v mezích zákona". Na mapě z roku 1910 je ve žlutém kroužku, na rohu tehdejší Palackého třídy (dnes Anglická) a Balbínovy ulice. V té je modrým kroužkem označena hospoda "U Zlatého litru", což byl svého času "hlavní stan" strany. Orientační číslo jsem nalezl v adresáři z roku 1910 a na mapě z téhož roku potom už nebylo těžké najít číslo popisné a kde ta kavárna bývala. Dnes už tu žádnou kavárnu nenajdete.

Politické organizace různých stran mají jiné vnitřní tužby v Čechách, jiné na Moravě. Celkový program jest ovšem stejný, ale život v organizacích jest jiný v Čechách i na Moravě. Na společném programu založeny vyvíjejí se sice stejně, ale způsobem vlastním svému prostředí.

Tak žily různý život i organizace naší strany u Zlatého litru, U svíčky, ve Slovanské kavárně a u Bláhů.

Oznámení z Národní politiky 28.4.1915 pomohlo identifikovat tuto kavárnu:

Fotografie z Kuklovy publikace nám ukazují "Stoletou kavárnu" jak vypadala do roku 1910 a takovou ji popisuje K.L. Kukla:

Ale již  v roce 1911 se  objevila ve své nové kráse a takovou ji znal i Jaroslav Hašek. Ale starou "Stoletku" znal určitě také.

Dům z roku 1911 se téměř nezměnil, ale bohužel "Stoletá kávárna již zde není. Zůstal jen ten nápis na fasádě...

Na Zderaze žil nějakej klempíř Vejvoda a ten hrával vždy mariáš v jedné hospodě za ,Stoletou kavárnou’.

Nenechte se zmýlit dochovaným nápisem na fasádě domu č.p. 267. Stoletou kavárnu už zde nenajdete.....

...a bývalo tu asi, podle otevírací doby, veselo:

Takto o "Stoletce" píše K.L. Kukla ve své knize "Konec bahna Prahy":

 V létech 1889 - 1906 byl jsem tam dvakrát na prohlídce s přítelem Pražákem, mladým bystrým detektivem, který se stal záhy obětí svého nebezpečného povolání a z jehož pamětí jsem mnohé reminiscence uložil v této knize, jako paměti jednoho z nezkušenějších "bahna pražského". Hlavním lokálem "Stoletky" bylo prostorné klenutí a pošmournými stěnami a omšelými stoly a lavicemi. Vlevo dřevěné ohrazení (pult), v jehož popředí bylo něco soudků a beček, na němž pak uvnitř roubení láhve, sklenice a jiné nádoby. Asi uprostřed vchod zvenčí po několika schodech velikými dveřmi, jimiž se otvíral pohled do ulice. Vedle velké zamřížované okno, zakryté dopola zelenou sítí. Nad pultem visela petrolejová lampa, mezi dveřmi pak velká lucerna a červenými skly, kterou bylo viděti i z vnitra krčmy. 

Ano. V hostinském zařízení na Střeleckém ostrově prováděla komise pod vedením vrchního vojenského lékaře Bautzeho ( je li toto románové jméno shodné se jménem skutečného vrchního vojenského lékaře se zatím nepodařilo zjistit) tak zvané prohlídky domobranců, tedy něco jako zdravotní přezkoumáni o způsobilosti služby v armádě. Proběhlo jich zde několik. Nás však zajímá zejména prohlídka, které se zúčastnil s největší pravděpodobností  i Jaroslav Hašek. Konala se od 16.11. do 31.12.1914 v hostinských místnostech na Střeleckém ostrově a týkala se právě těch...kteří před prvním lednem 1914 byly u odvodu nebo přezkoušení uznáni "neschopen ku zbrani" nebo po superarbitraci byli propuštěni ze společného vojska... podle data narození se Hašek musel dostavit ve dnech 13. až 15.12.1914 a to podle toho, jakou měla číslo jeho legitimace.

Takový byl "Střelák" ještě v době předválečné idylky:

Restaurant na Střeleckém ostrově jaksi nezapadá do naší množiny ostatních restaurací, hostinců náleven, kaváren a vykřičených domů. Tady se odehrávalo něco, co změnilo život tisícům vojáků a jejích blízkých. Tady bylo rozhodnuto, kdo bude kandidátem smrti na válečném poli ve jménu imperialistických zájmů tehdejších mocných.

Když Švejk revírnímu inspektorovi ukázal, že to má černé na bílém, že dne musí před odvodní komisi, byl revírní inspektor trochu zklamán; kvůli zamezení výtržnosti dal doprovázet vozík se Švejkem dvěma jízdními strážníky na Střelecký ostrov....

Jestli podle těch tří časopisů nemohla země česká vydat ušlechtilejšího občana, nebyli téhož názoru páni v odvodní komisi.

Zejména ne vrchní vojenský lékař Bautze. Byl to muž neúprosný, který ve všem viděl podvodný pokus uniknout vojně, frontě, kulce a šrapnelům.

Známý jest jeho výrok: „Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande.“

Za deset týdnů své činnosti vymýtil z 11.000 civilistů 10.999 simulantů a byl by se dostal na kobylku i tomu jedenáctitisícímu, kdyby nebyla toho šťastného člověka právě v tom okamžiku, když na něho zařval „Kehrt euch!“ ranila mrtvice.

V roce 1913, jak píše Národní politika 8.3.1913, byl nájemcem Střeleckého ostrova jakýsi Jan Matějka, který však v tomto roce zakoupil hostinec U Bláhů. Kdo se stal jeho nástupcem na Střeleckém ostrově se zatím nepodařilo objevit.

V adresáři z roku 1891 je uváděna pod  orientačním číslem 9. tomu náleží, podle mapy z roku 1894, číslo popisné 87. Dnes má tento dům orientační číslo 11.

    Na mapě je tato hospoda zvýrazněna  žlutě.

Později asi Karel Teissig hospodu přestěhoval, jak dokazuje  inzerát v Národních listech z 1.1.1896 a toto je ta správná hospoda. Byla v čísle popisném 85, čemuž náleželo orientační číslo 5, dnes 7. 

Dodávám jen pro úplnost: existují inzeráty z Nár. listů 7.3.1930....

.....a Nár. politiky 16.9.1932, dokazující existenci " Grand - restaurantu Teissig", ale již Celetné ulici 13 

Vracela se slavná historie římského panství nad Jerusalemem. Vězně vyváděli i představovali je před Piláty roku 1914tého dolů do přízemku. A vyšetřující soudcové, Piláti nové doby, místo aby si čestně myli ruce, posílali si pro papriku a plzeňské pivo k Teissigovi a odevzdávali nové a nové žaloby na státní návladnictví.

Národní listy dne 6.5.1908 uvádějí inzerát: Kavárna "Tunel" Praha I, Týnský dvůr, vedle hotelu "Starý Ungelt", Koncert, otevřeno do rána.

Toto je pohled na dům "U Černého medvěda" s kavárnou Tunel v pohledu z Týnského dvora, na obrázku kolem roku 1911. A nade dveřmi se opět skví název "Tunel:

Toto je pohled do Štupartské ulice od ulice Dlouhé na dům č.p. 642 někdy kolem roku 1911. Pod nadpisem Kavárna lze jasně číst "Tunel"

Srovnej s dnešním stavem. Dům v průčelí je zbourán a Štupartská pokračuje dále až k ulici Templové :

Na fasádě obou snímku je patrná štukatérská ozdoba - jakési mezikruží mezi okny v přízemí. Shodné jsou i původní okenní římsy na sousedním domě. Dneska už bychom se do Tunelu odsud nedostali. Dveře zazdili.

Původně jsem si myslel, že Tunel byla kavárna v průchodu domu č.p. 646 v Malé Štupartské, který vede na dvůr Ungeltu, jak je patrno na snímku. Ale to je omyl, ze kterého mě vyvedl pan Josef Schwarz. Do Tunelu se chodilo  z tohoto dvora, který se též nazývá Týnský dvůr. Tunel byl v domě "U Černého medvěda" a jeho druhé průčelí je ve Štupartské ulici, kde byl rovněž vchod. Pro ty dva vchody se mu  říkalo Tunel. Dům má č.p. 642. 

Nadporučík Lukáš vzal si též z garderoby plášť a šel do města, kde setkal se ve velké vinárně a kavárně „U arcivévody Albrechta“ s několika důstojníky od 91. pluku.

Zpráva z Národních listů  2.11.1900 uvádí, že pan Alois Banseth otevřel svou restauraci v č.p. 323 v Palackého (dnes Táborské) ulici:

 Domnívám se, že se zde jedná o překlep, protože všude jinde je uváděno č.p. 321. Tak jak je možné, že je dnes hospoda v č.p.389 na rohu Táborské a Sezimovy ulice? Argument, že došlo k přečíslování neobstojí, protože i na mapě z roku 1938 jsou obě čísla na stejných místech. Porovnejme pohled na hospodu z roku 1903 s fotografií č.p.321 dnes. Je to ten dům vpravo. Zhotovil jsem detail z dobového pohledu a oba snímky porovnejme: Dům má sice o jedno patro více, stejně jako sousední č.p.325, ale ta byla zjevně dostavována později. Stejné rozdíly ve výši oken obou domů. Stejné rozdíly výšek říms na fasádě. Vjezd do domu č.p. 325 je zde  stále.

Existuje ale důkaz, že Bansethovi měli hospodu i v č.p.389, jak plyne z pátrání po nezvěstném Františku Bansethovi z  6.10.1914

A záznam v adresáři z roku 1910

Zahájení provozu této restaurace odhaduji na léta 1905 - 1908, kdy Antonín Banseth pronajal, nebo prodal panu Kocanovi svou původní hospodu (Srovnej s hospodou U Kocanů). 

O které hospodě ale Hašek vlastně píše? Tu kterou známe do dnešních dnů v č.p. 389 , nebo o té původní v č.p. 321? Kterou měl na mysli a kterou navštěvoval sám? Určitě znal obě tyto hospody. Nechávám na laskavém čtenáři jak se rozhodne a na budoucích badatelích co zjistí dalšího.

Původní Bansethova hospoda  v č.p. 321...

 ...již neexistuje.

Hospoda "U Bansethu" v č.p. 389 tak, jak ji známe dnes:

Jako jednou v Nuslích, právě u mostu přes Botič, přišel ke mně v noci jeden pán, když jsem se vracel od Banzetů, a praštil mě bejkovcem přes hlavu, ...

„Ty skvrny na slunci mají vopravdu velkej význam,“ zamíchal se Švejk, „jednou se vobjevila taková skvrna a ještě ten samej den byl jsem bit ,U Banzetů’ v Nuslích. Vod tý doby, jak jsem šel někam, vždycky jsem v novinách hledal, jestli se zas nevobjevila nějaká skvrna.

V Nuslích je nějakej pan Hauber, toho jednou v neděli v Kundraticích na silnici píchli omylem nožem, když šel z výletu od Bartůňkovýho mlejna. A von s tím nožem v zádech přišel až domů, a když mu žena svlíkala kabát, tak mu ho pěkně vytáhla ze zad a dopoledne už s tím nožem rozkrajovala maso na guláš, poněvadž byl ze solingenský vocele a pěkně nabroušenej a voni měli doma všechny nože pilkovatý a tupý. Vona potom chtěla mít celou soupravu do domácnosti z takovejch nožů a posílala ho vždycky v neděli do Kundratic na vejlet, ale von byl tak skromnej, že nešel nikam než k Banzetovům do Nuslí, kde věděl, že když sedí v kuchyni, že ho dřív Banzet vyhodí, než může na něho někdo sáhnout.“

U Bláhů Praha 2, Vinohrady, Polská (dříve Nerudova) 1261

Ani tato hospoda nemá k románu žádný bližší vztah. Důležité je ale to, že se zde scházela odnož Strany mírného pokroku v mezích zákona, takzvaní Dacani. Hašek o tom píše v "Dějinách strany", zejména  v kapitole "Jan Riedl, slavný pianista". V Praze, podle adresáře z roku 1910 byly 4 hospody, jejíchž vlastníkem byl Bláha. Řekl bych, že mohu s jistotou tvrdit, že ten pravý byl pan Bláha Antonín a jeho hospoda se nacházela na rohu Polské, tehdy Nerudovy a Třebízského. Dnes je zde hospoda "U Bohouše".

Pravděpodobně nepřicházejí do úvahy tyto hospody:

Bláha František měl hospodu kdesi na Střížkově a jeden Josef Bláha v Libni, v ulici Na Stráži 503 a druhý Josef Bláha v Husově třídě 33 (dnešní Husitské) na Žižkově.

V roce 1913 dům i s hostincem zakoupil jakýsi pan Matějka za 204 000 K.:

Do velké Kanidži došel mne pohlední lístek, podepsaný Dacany od Bláhů. Jak v jedné z předcházejících kapitol bylo již poznamenáno, u Bláhů scházívala se odbočka strany mírného pokroku v mezích zákona, která pojmenovala své členy Dacany.

Politické organizace různých stran mají jiné vnitřní tužby v Čechách, jiné na Moravě. Celkový program jest ovšem stejný, ale život v organizacích jest jiný v Čechách i na Moravě. Na společném programu založeny vyvíjejí se sice stejně, ale způsobem vlastním svému prostředí.

Tak žily různý život i organizace naší strany u Zlatého litru, U svíčky, ve Slovanské kavárně a u Bláhů.

Politicky byly ovšem jedno těleso, ale v soukromí se značně od sebe lišily. Zejména velké rozdíly byly mezi oním způsobem života, jakému jsme my zvykli u Zlatého litru, a jaký vedli Dacani od Bláhů, ale dohromady měli jsme všichni tytéž šlechetné snahy a tentýž politický program, na kterém budovali nejlepší mužové té doby, o kterých byla již řeč.

Na své anabázi Jomar Honsi objevil Fotogravii podniku Zum weiβen Rössel - U bílého koníčka

Dospěl k názoru, že Hašek, s odstupem času když psal román, si už nepamatoval přesný název a zaměnil slova Rössel - koníček za podobné Röslein - ružička. Mně to také zmátlo.  

Potom tam ještě k nim strčili frajtra Peroutku od 13. marškumpanie, který, když se včera rozšířila pověst po lágru, že se jede na posici, se ztratil a byl ráno patrolou objeven „U bílé růže“ v Brucku. Vymlouval se, že chtěl před odjezdem prohlédnout známý skleník hraběte Harracha u Brucku a na zpáteční cestě že zabloudil, a teprve ráno celý unavený že dorazil k „Bílé růži“. (Zatím spal s Růženkou od „Bílé růže“.)

Ledování před hospodou “U Brejšků” v roce 1912 ve Spálené ulici č.p. 107. Jedním křížkem je označen Jaroslav Hašek, dvěma Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj a třemi restaurater Brejška, se kterým se Hašek vsadil, že při stávce novinářů, vydrží celé odpoledne sekat a skládat led z vozu na ulici.

Hospoda stále existuje.

Všechny to až na jednoho stihlo buď v hospodě, ve vinárně, nebo v kavárně. Výjimku dělal neobyčejně tlustý pán s brýlemi, s uplakanýma očima, který byl zatčen doma ve svém bytě,  poněvadž dva dny před atentátem v Sarajevu platil     „U Brejšky“  za dva srbské studenty, techniky, útratu a detektivem Brixim byl spatřen v jejich společnosti opilý v „Montmartru“ v Řetězové ulici , kde, jak již v protokole potvrdil svým podpisem, též za ně platil.

Má se vždycky mluvit jasně a zřetelně, a ne v žádných takových oklikách.             ,U Brejšků’ byl před léty jeden sklepmistr a ten měl ve zvyku, když byl v ráži a šel po práci domů, stavět se přitom v jedný noční kavárně a připíjet si s cizími hosty a vždycky při přípitku říkat: ,My se na vás, vy se na nás...’ Za to dostal jednou od nějakýho slušnýho pána z Jihlavy takovou přes hubu,

Býval zde pivovar i hospoda. Vše již patří dávné minulosti. Na mistě vyrostl v třicátých letech nový palác, který se dnes jmenuje Archa.   Na mapě z roku 1869 je patrné původní orientační číslování. Dům měl tehdy orientační číslo 22. Na mapě je zvýrazněn žlutě. Dnes č.p. 1046 má orientační číslo 24. Modře je vyznačen další pivovar U Rozvařilů.

Že se zde neprovozovala jen pivovarnická a hospodská činnost dokazuje spodní inzerát. Pro nás ja ale důležité  z hlediska badatelského, že je na něm uvedena přesná adresa s orientačním číslem, což dříve nebývalo zvykem.

Fotografie průčelí i dvora jsou převzaty z digitalizovaných  fondů AHMP. Byly pořízeny v roce 1921. Pak následovala demolice tohoto pivovaru.

Fotografie průčeli:

Fotografie dvora:

Až takhle jednou vod našeho regimentu podařilo se jednomu probodnout jednoho dragouna v hospodě ,U Bucků’, kterej mu chodil za holkou, a tu nás seřadili do čtverce, museli vyjít všichni, i marodka, kdo byl moc marod, toho dva drželi. Tak taky nebylo to nic platný, musel Železný vyrukovat na dvůr a tam nám četli rozkaz po regimentu asi v tom smyslu, že dragouni jsou taky vojáci a že je zakázáno je probodávat, protože jsou to naši kriegskamaraden.

Stejně tak nebyla odhalena ani tato hospoda. V Brucku existoval podnik se jménem  "Zum schwarzen Adler"- "U černého orla". Hašek si opět nemusel po tak dlouhé době pamatovat jeho přesné jméno. Ale je to opět jen spekulace.

"Zum schwarzen Adler" - "U černého orla". Zda je to Haškův podnik "U černého beránka" zjistíme jen ztěží.

Vodička bydlíval před léty v Praze na Bojišti, a proto při takovém setkání nezbylo nic jiného, než že oba zašli do hospody „U černého beránka“ v Brucku, kde byla známá číšnice Růženka, Češka, které byli všichni čeští jednoročáci, kteří kdy byli v lágru, nějaký obnos dlužni.

Strážmistr zůstal sedět na strážnici vedle Švejka na kavalci prázdné postele četníka Rampy, který měl do rána službu, obchůzku po vesnicích, a který v tu dobu klidně seděl „U černého koně“ v Protivíně a hrál s obuvnickými mistry mariáš, vykládaje v přestávkách, že to Rakousko musí vyhrát

Tento hostinec  stával v Lipnici již před rokem 1838. Na mapě Josefského katastru je vyznačen červenou šipkou. Na nedalekém hřbitově, dnes už se zde nepohřbívá, je pohřben nejen Jaroslav Hašek, černá šipka ukazuje, kde se nachází jeho hrob.V dolní části hřbitova se nachází  hrob s nápisem "Zde v Pánu odpočívá František Invald hostinský * 21. XII. 1827 †4. V. 1915". To bude zřejmě otec Alexandra Invalda, který hostinec vlastnil v době, kdy sem 25. 8. 1921 přivedl malíř Jaroslav Panuška Šuru a Jaroslava Haška. Panuška v té době maloval krajinu kolem a bydlel v tomto hostinci také. Hašek zde začal psát svůj román a některé povídky do tisku, aby si vydělal nějakou korunu. Hostinec tedy pamatuje nejen Jaroslava Haška, Jaroslava Panušku, ale i E. A. Longena a jeho ženu Xenu, kteří ho navštívili a oslavili zde velkou pitkou konec roku 1921. V červnu 1922 zde pobýval i Jaroslavův bratr Bohuslav. Modrá šipka ukazuje, kde stojí dnes Haškův domek, který koupil v roce 1921 a kam se nastěhoval koncem léta 1922.

Tak toto je ten dům Na Františku s č.p. 774 v dobách největší slávy:

Foto z publikace Konec bahna Prahy, K. L. Kukla 

A ten samý dům těsně před demolicí v roce 1928:

Foto v MMP i.č.121495

Pražské nevěstince v Hodíkově encyklopedii:

****

Alespoň několik inzerátů s restauracemi "U Dvořáků". Ale v bádání zcela jistě slepá ulička:

Dvořákovi někde v Nuslích 22.10.1908, Národní politika

Dvořákovi na Žižkově 26.2.1916, Národní listy

Dvořákovi na Josefově 31.8.1930, Národní politika

Švejk velice vážně a důrazně řekl: „Nic jste neprováděl, pane lajtnant, byl jste jenom na návštěvě v jednom vykřičeným domě. Ale to byl asi nějakej vomyl. Klempíře Pimpra z Kozího plácku taky vždycky hledali, když šel kupovat plech do města, a našli ho také vždycky v podobnej místnosti, buď u ,Šuhů’, nebo u ,Dvořáků’, jako já vás našel.

Tady je velmi těžké hledání. Vždyť těch stejnojmenných hospod nebylo málo. Musíme si uvědomit, že se zde jedná hlavně o nevěstinec. Jak již zjistil pan Hodík [3] v Chytilově adresáři z roku 1913, existovaly v Praze dva bordely nesoucí jméno Dvořák. Jeden vlastnil Dvořák Jaroslav, Praha 1, Na Františku 774/44. Vzal za své při výstavbě budovy Ministerstva průmyslu a obchodu. Pro orientaci na mapě z roku 1884: Franz Josefs brücke - tam je dnes Štefánikův most, Eliščina je dnes Revoluční.

Druhý provozovala bordelmamá Dvořáková Kateřina na Malé Straně, Praha 1 Břetislavova 304/4. Budova existuje do dnešních dnů. Ale ruku na srdce. Proč by se ten klempíř Pimpr táhnul až někam na Malou stranu. Navíc oba nevěstince, jak Schuhův, tak Dvořákův jsou téměř u sebe a od Kozího plácku nedaleko.  

„Poslušně hlásím, pane feldkurát,“ poznamenal Švejk, „že je to hotovej nezmar, jako nějakej Boušek z Libně. Vosumnáctkrát za večer ho vyhodili od ,Exnerů’, a vždycky se jim tam vrátil, že tam zapomněl fajfku. Lez jim tam voknem, dveřma, z kuchyně, přes zeď do lokálu, přes sklep do výčepu a byl by se spustil snad komínem, kdyby ho byli hasiči nesundali se střechy. Takovej byl vytrvalej, že by se moh stát ministrem nebo poslancem. Udělali pro něj, co mohli.“

Jedna z nejstarších pražských hospod. Byla založená roku 1499. Proslavila se zejména svým černým, třináctistupňovým ležákem. Jeho proslulost i tajemství výroby spočívalo v uzeném sladu. Dnes už tato technologie není používána. Podobně jako ostatní proslulé hospody  dnes neslouží k pravidelnému vysedávání a diskutování s přáteli, ale hlavně jako chyták na  turisty. Přesto se zde dříve scházeli literáti, páni od novin, malíři a bohémská společnost. Já jsem zde byl naposledy abych oslavil svoji maturitu, kdy pivo stálo 4 koruny a bylo dostupné i studentům. Před válkou k hospodě patřily i různé lidské postavičky, jako stará Bedřiška, ač chromá stále roznášela pivo ještě po válce. "Velkoobchodník" Ferda - sirky - Evropa, který zde prodával ze svého kufříku zápalky. "Elektrika" bavící společnost  elektrickým induktorem.

Tak tohle byl stále usměvavý Ferda - sirky - Evropa, jedna z mnoha flekovských figurek:

Mívá též občasné silné bolení hlavy a v takových okamžicích že neví, co dělá, a v takovým stavu že taky vodešel z fronty do Prahy, a teprve když ho zatkla ,U Fleků’ vojenská policie, že přišel k sobě. Panečku, měli jste vidět, jak ho ještě rádi pustili z vojny, a asi pět maníků, kteří seděli s ním v cimře, všichni si to pro všechen případ napsali na papírek asi takhle:
Otec alkoholik. Matka prostitutka.
I. sestra (utopila)
II. sestra (vlak)
Bratr (s mostu)
Dědeček † ženu, petrolej, zapálil.
II. babička (cikáni, sirky) † atd.
 

„Jestli tam ještě bydlí, to nevím,“ odpověděl Švejk, „ale tenkrát tam v roce 1908 bydlel. Náramně hezky svazoval knihy, ale dlouho, poněvadž je napřed musel přečíst a podle obsahu je vázal. Když dal na knihu černou ořízku, to už to nikdo ani nemusel číst. To hned věděl, že to moc špatně v tom románě dopadlo. Přejete si snad ještě něco bližšího? Abych nezapomněl, sedával denně u Fleků a vyprávěl obsah všech knih, které právě si dali k němu vázat.“

Hospodu Hašek prezentuje i ve své povídce "Můj přítel Hanuška":

A tak toho dne mezi mlaskající české břichopásky u Fleků přivedl jsem Hanušku, který měl jen tu jedinou touhu, jen to jediné přání, podívat se také tam do zdroje české politiky, ku pramenu českých buržoů……

Chtěl jsem, aby šel spát ke mně, že mu dám staré šaty. Měl z toho velkou radost, a když se dost nadíval na spokojené Pražany u Fleků, on, stále štvaný chlapík, vyšel se mnou ven.

Hospoda již neexistuje, ale dům to zatím přežil.

O hospodě v ulici Ve Smečkách č.p.605 se píše poprvé v "Pražském deníku" ze dne 10.4. 1870,  není sice  uvedeno  jméno hospody, ale hlavně je uvedeno  popisné číslo domu. Hostinský zde tehdy byl pan Václav Budil, takže v této době se hospoda ještě nejmenovala "U Kocanů", protože pan hostinský Kocan se zde objevuje později:

První záznam, prokazující že hospoda "U Kocanů" Ve Smečkách byla v  č.p.605 je na tomto inzerátu z 14.9.1890 v Národní politice:

V roce 1896 asi pan František Kocan hospodu zrekonstruoval, jak je patrno ze zprávy v Národních listech ze dne 2. května:

6.2.1905 vychází v Národních listech tato zpráva, kde je ještě hospoda "U Kocanů" uváděna:

Na tuto zprávu reaguje pan Kocan 9.2. 1905 a sděluje následující zprávu v níž je důležité, že se hospoda již jmenuje "U města Slaného:

Což ztvrzuje i tento inzerát zveřejněný v národní politice dne 12.8.1906:

I Když si myslím, že Hašek píše o hospodě ve Smečkách, je tu ještě jedna zajímavost:Hospoda "U Kocanů bývala i v Nuslích na Palackého třídě, dnešní Táborské ulici. První zmínka v Národních listech ze dne 2.7.1908  mě téměř šokovala tím, že hospoda "U Bansethů" byla někdy přejmenována na jméno "U Kocanů".

Další zpráva v Národní politice z 30. 12. 1909 zmírnila můj neklid. U Kocanů byl de facto hotel Perun, který  vlastnila rodina Bansethových a který byl někde na Palackého třídě stejně jako pivovar a který prodala či pronajala Fr. Kocanovi.

Kde ale ten hotel stál jsem zjistil z tohoto inzerátu z roku 1912:

Hotel stál vedle Sokolovny, která v té době byla v místě, kde je dnes Husův Sbor ( Táborská 317). A tady vidím tu souvislost mezi Aloisem Bansethem a Františkem Kocanem. Hotel "Perun" byla původní hospoda u Bansethů v č. p. 321, kterou   prodali, nebo pronajali  Bansethovi Františku Kocanovi. Svoji polohou odpovídá, je asi tři domy od Sokolovny vzdálen. Bylo to v období mezi léty 1905 - 1909.

Asi v tomto období již Bansethovi postavili dům s č.p. 389,kde otevřeli novou hospodu.  V roce 1914 uvádějí tuto adresu při pátrání po synovi.

Srovnej s hospodou "U Banzetů"

Švejk vytáhl z ušpiněné kožené tašky zamaštěný dopis a četl, zachovávaje krok s koněm nadporučíka Lukáše, který se dal do mírného poklusu: „Ty pacholku mizernej, ty jeden vrahu a bídáku! Pan kaprál Kříž přijel do Prahy na urláb a já jsem s ním tančila ,U Kocanů’, a von mně povídal, že prej ty tancuješ v Budějovicích ,U zelený žáby’ s nějakou pitomou flundrou a že jsi mě už úplně vopustil. Aby jsi věděl, píšu toto psaní na hajzlu na prkně vedle díry, mezi náma je konec. Tvoje bejvalá Božena. Abych nezapomněla, ten kaprál to umí a bude tě ještě sekýrovat, já jsem ho vo to prosila. A ještě abych nezapomněla, nenajdeš mě už mezi živejma, až přijedeš na urláb.

To se ví,“ pokračoval při mírném poklusu Švejk, „že když jsem přišel na urláb, že byla mezi živejma a ještě mezi jakejma živejma. Našel jsem ji taky ,U Kocanů’, voblíkali ji dva vojáci vod cizího regimentu a jeden z nich byl tak moc živej, že jí šahal docela veřejně pod živůtek, jako kdyby chtěl, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, vytáhnout odtamtud pel její nevinnosti....

A že v této hospodě bylo náramně veselo, svědčí tyto zprávičky.

První je z 2.9.1879 a zveřejnil ji Posel z Prahy.

Určitě jste si všimli, že se tady již tehdy prali vojáci a také, že "u Podužků" byl použit oblíbený český chvat - rozbít hlavu sklenicí. Tento je použit i v další zprávě zveřejněné v  Národních Listech  2.5.1901:

A tato zpráva jako by vyšla někdy včera. Jak odpovídá dnešní situaci, kdy vraždy a útoky nožem, pistolí či granátem jsou na denním pořádku. Je však z 25.10.1897 zveřejněná v Národní politice:

 Zkrátka v Praze bejvávalo a je blaze.

Dodnes fungující hospoda. Hašek ji však navštěvoval asi málo. Důležitým faktorem, který Haška ovlivnil je asi fakt, že v sousedním domě žila rodina Švejkových a Švejkovým povoláním byl vrchní číšník, který s největší pravděpodobností pracoval U Kalicha. Zde je spojitost mezi jménem hrdiny románu a hospodou U Kalicha. Více v "Hledání Josefa Švejka v archivech".

Tato hospoda je v románu citována tolikrát, že se stala  populární právě díky Haškovu vyprávění. Nejvíce je, v souvislosti s ní, citována asi  věta ....„Až bude po tý vojně, tak mě přijď navštívit. Najdeš mě každej večer od šesti hodin ,U kalicha’ na Bojišti.“

Jomar Hønsi, v rámci své anabáze v roce 2010 dospěl, spolu s rakouskými badateli k názoru, že by se mohlo jednat o Hotel Erzherzog Franz Ferdinand stojící od roku  1901 na břehu Litavy. Ale s jistotou to  říci nelze

Od opuštěného pavilónku, kde dřív za času míru fotografoval nějaký fotograf vojáky trávící zde mládí na vojenské střelnici, bylo vidět dole v údolí u Litavy červené elektrické světlo v bordelu „U kukuřičného klasu“, který poctil svou návštěvou arcivévoda Štěpán při velkých manévrech u Šoproně v roce 1908 a kde se scházela denně důstojnická společnost.

Počal se tedy dál a dál vzdalovat vod svýho domova, až se přivalil do Černýho pivovaru na Karlově náměstí, a vodtamtuď šel na Malou Stranu k Sv. Tomáši do pivovaru a odtamtud přes restaurací U Montágů a ještě vejš přes hospodu U krále brabantskýho, pak na Krásnou vyhlídku, odtud do Strahovskýho kláštera do pivovaru.

Opět mohu jen konstatovat, že se nepodařilo odhalit, kde v Brucku tento podnik existoval.

S hospodou "U Křížků" je opravdu kříž.  Domnívám se,  že hospoda byla někde v Karlíně maximálně  1km od Katzova bytu (člověk ujde za hodinu cca 4km a Švejk byl do půlhodiny zpátky a to ještě musel dlouho čekat "...poněvádž se stále trousili lidi." )  Tam jsem však žádnou hospodu tohoto jména nenalezl. Přesto zde uvádím, co se mi podařilo objevit -  viz výstřižky dole. Kterou z nich měl Jaroslav Hašek na mysli?

• Jedna hospoda "U Křížků" byla v Nekázance č. 7, 5.4.1934 Národní listy.

• Další mohla být někde na Smíchově. 26.9.1924 Národní politika.

• Na Maltézském náměstí bývala hospoda "U Křížků" také. 29.10.1895 Národní listy

• Taktéž v Jindřišské ulici stejnojmenná hospoda existovala. 9.10.1877 Pražský deník.

• Nejblíže ke Karlínu bývala hospoda "U Křížků" proti klášteru Milosrdných bratří.... tedy někde Na Františku.

• Je také možné, že si Hašek nepamatoval název té hospody na Královské třídě přesně. V adresáři z roku 1910 [109b] v seznamu hostinců uveden František Kříčka, Krl. Královská tř. 110. Co když se zde říkalo "U Kříčků" a právě tady přišli o zvonek?

„Dovoluji si vás upozornit, pane obrlajtnant,“ řekl starostlivě Švejk, „že na toho psa musíte bejt vopatrnej, aby vám neutek. Vono se mu třeba může zastesknout po starým domově a von by moh vzít roha, kdybyste ho odvázal ze šňůry. A taky bych vám neradil vodit ho přes Havlíčkovo náměstí, tam se potlouká jeden zlej řeznickej pes vod ,Mariánskýho vobrazu’, kterej je náramně kousavej……”  

Mohlo by se zdát, že hospoda "U Montágů" byla v dnešním paláci Smiřických, kterému se říká též "U Montágů". Palác Smiřických má však nové, orientační číslo 18. Hospoda, jak dokazuje Průvodce z roku 1882 měla číslo 19. A toto číslo má Šternberský palác, stojící v těsném sousedství s palácem Smiřických. Dnes už zde hospoda není.

Určitě tato kavárna existovala. Dokazuje to fejeton, zveřejněný v Národních listech 15.11. 1922. Jak se můžeme dočíst, byla již přejmenována na "Děvín". Autor fejetonu však neuvádí, kde se tento podnik nacházel. Nenalezl jsem ani novější Děvín. Podle Břetislava Hůly bývala tato kavárna na rohu Karlova náměstí a Resslovy ulice, naproti Technice. Je-li tomu tak, potom se jedná o dům U Šálků s popisným číslem 310. Na dochovaném snímku (vpravo nahoře) převzatého z [5] je patrné, že zde jakási kavárnička byla. Na snímku zcela vpravo, na druhé straně Resslovy ulice, je vidět část budovy ČVUT  z roku 1874, čili Techniky (směr pohledu na mapě →). Na druhém snímku [5] je tento dům v pohledu z Resslovy ulice (směr pohledu na mapě →).Poslední snímek [147] je z roku 1926. Poznámka nás upozorňuje, že zde býval i pivovar a hospoda.

Při hledání názvu kavárny byla zjištěna jedna důležitá okolnost. Dům číslo popisné (staré) 310 měl číslo orientační (nové) 13. V adresáři z roku 1910 je kavárna jménem "Rubáš" - tedy oblek pro zemřelého. A byla právě na Karlově náměstí 13 resp. 310. Nabízí se asociace, jak asi vzniklo to, že se zde všeobecně říkávalo  "U Mrtvoly": Rubáš - mrtvola - U Mrtvoly. 

Budova musela ustoupit zájmu rozšíření Resslovy ulice a byla zbořena v roce 1939. Škoda.

Nebo když v kavárně „U mrtvoly“ rozbil ten pan rada dva tácky, myslíte, že ho šetřili? Byl taky na druhej den hned v novinách.

Takto píše o kavárně "U mrtvoly" Vilém Mrštík ve svém románu Santa Lucia v roce 1893. Z úryvku alespoň víme, proč se zde tak říkávalo:

Vozovna (remíza) pražské tramvajové dopravy ve Strašnicích je v  provozu od roku 1908. Je velmi pravděpodobné že se zde nějaká hospoda "U remisy" nacházela. Bohužel jsem nic nenalezl.

“To dělá všechno, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, změna počasí. Může bejt, až budeme na bojišti, že vám bude ještě hůř. Čím víc se člověk vzdaluje vod svý původní vojenský básy, tím mu bejvá mdlejc. Strašnickej zahradník, nějakej Josef Kalenda, ten se taky jednou vzdálil z domova, šel ze Strašnic na Vinohrady, stavil se ,Na zastávce’ v hospodě, ale to mu ještě nic nebylo, ale jakmile přišel do Korunní třídy k vodárně, bral v Korunní třídě až za kostel svaté Ludmily hospodu za hospodou a cítil už malátnost. Nedal se však tím odstrašit, poněvadž se vsadil předtím ten večer v Strašnicích v hospodě ,U remisy’ s jedním řídičem vod elektriky, že udělá pěšky cestu kolem světa za tři neděle.

Pivovar "U Rozvařilů" s č.p. 1047 těsně sousedil s pivovarem "U Bucků" s č.p. 1046. Na mapě z roku 1869 je pivovar "U Rozvařilů" zvýrazněn modře s č.p. 1047 a orientačním 26, "U Bucků" je zvýrazněn žlutě. Pivovar "U Rozvařilů" byl demolován v roce 1936, tedy později než pivovar "U Bucků". Je to vidět na spodní fotografii, kde v pozadí již ční novostavba paláce. Dnes má palác "U Rozvařilů stále popisné číslo 1047, ale orientační 26. 

Železnýmu už to bylo všechno jedno. Tak jak šli přes Poříč, kolem Rozvařilů, Železný skočil do průjezdu a ztratil se mu průchodem a zkazil Kaučukovýmu dědkovi tu velikou radost, až ho bude sázet do arestu. Obrsta to tak rozčililo, že mu utek, že ze vzteku zapomněl, jak se ten jeho delikvent jmenuje, poplet si to, a když přišel do kasáren, začal skákat do stropu, strop byl nízkej, a ten, co měl batalionku, divil se, proč dědek mluví najednou lámaně česky a křičí: ,Méděnej závšít, Méděnej né závšít, Ólófěnej závšít, Cínofej závšít!’

Na mapě si povšimněte, že pivovar stál na parcele, která hraničila s ulicemi Na Poříčí a Na Florenci. Což bylo ideální, aby pivovar měl dva vchody. Pivovar byl tedy průchozí, čehož skvěle využil Železný:  ....skočil do průjezdu a ztratil se mu průchodem...Mimochodem, ten průchod je i v následně postaveném paláci dodnes.V něm byla zřízena restaurace a "Automat" rychlého stravování. Bohužel i ten vzal za své a namísto něj je zde dnes jakési Starbucks cofee, které má s původním pivovarem pramálo společného. 

Žádný podnik stejného jména se mi v dostupných materiálech nepodařilo objevit. Podle turistického průvodce (1.část, 2. část) z roku 1892 [122] stránka 12, byla v Č. Budějovicích kavárna "U Černé růže" v Piaristické ulici. Mohla by to být ona. Z poslední cesty Jomar Hønsi zjistil, že by to mohla být hospoda "U bílé růže" která stála vedle Mariánských kasáren v Pražské ulici. Původní dům zde již nestojí.

Tady, na Pražské mohla být hosdpoda "U bílé růže"

Jak se seprali v „Port Arthuru“, „U růže“ a v jiných četných zábavních místnostech jihočeské metropole.  

V Michalské existuje stejnojmenný hotel, uvádějící adresu Michalská 9 což odpovídá popisnému číslu 441. Na mapě z roku 1884 bylo u č. p. 441 orientační 11. Ověřit se mi to nepodařilo, protože jsem nenalezl žádný článek, či inzerát, kde by některé z těchto čísel bylo uvedeno.

V popředí je na obou fotografiích dům č.p. 447 a hned za ním je dům č.p. 441, kde bývala hospoda "U staré paní".

„Kdybyste měl, pane obrlajtnant, u sebe ještě pětku, tak bychom mohli tu slepici koupit. Von ten lump chce za ni patnáct zlatejch, ale do toho si počítá desítku za to svoje modrý voko,“ řekl Švejk vypravovatelským tónem, „ale já myslím, pane obrlajtnant, že deset zlatejch za takový pitomý voko je moc. To vyrazili ,U starý paní’ soustružníkovi Matějů celou sanici cihlou za dvacet zlatejch, s šesti zubama, a tenkrát měly peníze větší cenu než dnes.

Z pivnice svatého Tomáše na Malé straně se stal hotel.
Ještě před několika lety chodili turisté i štamgasti na pivo do Svatého Tomáše, který byl vyhlášený a přitom ne příliš drahý podnik kousek od Karlova mostu v Letenské ulici. V roce 2006 ho nový majitel zavřel, teď se tady znovu bude čepovat zlatavý mok. Jen z pivnice se stal bar Brewery ve sklepení pětihvězdičkového hotelu The Augustine.....V úterý 12. května [2009] od dvou do osmi odpoledne mají i lidé z ulice možnost zjistit, jak proměna dopadla. Hotel pořádá v tu dobu exkurze pro veřejnost. Citováno z Novinky.cz .

A taková to byla krásná hospoda. A to zejména pro "lidi z ulice", kteří sem dnes mohou tak jen nahlédnout.  Nebudu dělat reklamu tomuto turistickému paskvilu alá Disneyland. Proto tady neuvidíte současnou  fotografii toho podniku. Člověk by opravdu zaplakal, jak se nenávratně ničí pražské architektonické památky za podpory našeho slavného magistrátu, ze kterého mně je na zvracení. Spolu s investory a developery vytváří radnice jakýsi  pseudohistorický střed města, poplatný jen investorům a turistice. Jsem velice rád, že se mi podařilo objevit alespoň jednu fotografii na Prague Beer Museum Pub. Ano, na tuto výzdobu si pamatuji, i na ty dveře si vzpomínám. Ale to sem ještě chodil ten pouliční "póvl", který zde v okolí po staletí bydlel. Původní obyvatelstvo vystěhováno, Malá Strana a Staré Město  určeny  turistům, stávají se mrtvým skanzenem, městem kanceláří a bank. Nerudo Jane a Hašku Jardo, brečeli byste s námi.  

"...Počal se tedy dál a dál vzdalovat vod svýho domova, až se přivalil do ,Černýho pivovaru’ na Karlově náměstí, a vodtamtuď šel na Malou Stranu k Sv. Tomáši do pivovaru a odtamtud přes restauraci ,U Montágů’ a ještě vejš přes hospodu ,U krále brabanskýho’, pak na ,Krásnou vyhlídku’, odtud do Strahovskýho kláštera do pivovaru. ..."

Toto je jedna z mála stop po tomto pochybném podniku. Zveřejněno v Národní politice13.4.1923. Dnes již zde žádný podnik není.

To, že zde byl nevěstinec mě přesvědčilo suverenní: "..v domnění, že je to ještě veřejná místnost u Šuhů...." A tady je malý špek, na který jsem skočil. Dnes patří k  č.p. 1030 orientační 9. Ale, jak je vidět na mapě z roku 1884, zde platilo číslo orientační 7. Orientační číslo 9 patřilo domu s č.p. 722 jak je  uvedeno v seznamu nevěstinců z roku 1913

Fotografie uložená v AHMP zachycuje Benediktinskou ulici směrem k Dlouhé někdy v roce 1930. Fotograf měl vedle sebe vlevo právě dům s č.p. 1030. Zachytil nám jen jeho část s tím nápisem "....D PRÁDLA". Zato zde máme zachycen celý dům s číslem popisným 722. Tento dům, kde s největší pravděpodobností nevěstinec byl již neexistuje. Byl asi zbourán právě někdy v třicátých letech aby ho nahradila "moderna" pokrytá dlaždičkami jako nějaké WC nebo Ministerstvo vnitra v Praze na Letné.

A tady ještě jednou pohled do Benediktinské na fotografii z Kuklovy knihy "Konec bahna v Praze:

Polní kurát pustil se vrat a navalil se na Švejka: „Pojďme tedy někam, ale k Šuhům nepůjdu, tam jsem dlužen.“ Švejk vytlačil ho i vynesl z průjezdu a tahal ...

Kvůli pořádku, aby si snad dvorní lokajové nedovolili nějaké důvěrnosti ku dvorním dámám přítomným na hostině, objevuje se nejvyšší hofmistr baron Lederer, komoří hrabě Bellegarde a vrchní dvorní dáma hraběnka Bombellesová, která hraje mezi dvorními dámami stejnou úlohu jako madam v bordelu u Šuhů.

Švejk velice vážně a důrazně řekl: „Nic jste neprováděl, pane lajtnant, byl jste jenom na návštěvě v jednom vykřičeným domě. Ale to byl asi nějakej vomyl. Klempíře Pimpra z Kozího plácku taky vždycky hledali, když šel kupovat plech do města, a našli ho také vždycky v podobnej místnosti, buď u ,Šuhů’, nebo u ,Dvořáků’, jako já vás našel.

Původní dům s hospodou, který měl na mysli Švejk byl zbořen v roce 1911 v rámci pražské asanace. Dnes je zde jakýsi podnik, který s naším pátráním nemá už nic společného. Ten původní dům vidíte na snímku vpravo z AHMP. Dole je jeho klasicistně secesní podoba po asanaci z let 1911 - 1912.

V domě ,U Štupartů' sežrala před léty kočka dokonce papouška, poněvadž se jí posmíval a mňoukal po ní. Voni ale mají kočky tuhej život. ...

Dnes už zde zájezdní hostinec není. Prostory jsou využívány divadlem, s původním názvem "U Valšů.  

Inzerát z roku 1883. Ulice se původně jmenovala "Poštovská", později "Stará poštovská", protože tudy vedla pravidelná trasa poštovních vozů, z hlavní pošty na Malostranském náměstí č.p.263, do Vídně. Po Karolině Světlé se ulice jmenuje od roku 1898.

Inzerát z roku 1889, kdy je majitelem hostince pan Švarc:

Takto vypadal hostinec před pražskou asanací někdy na přelomu 19. a 20. století, tedy v době, kdy byly vydány oba inzeráty. Hašek znal určitě obě budovy. Tu starou ještě jako jinoch i tu dnešní, postavenou někdy počátkem 20. století.

Byly zde i noclehárny za dva šestáky na noc, jak se o tom píše v "Konec bahna Prahy" od K. L. Kukly:

U hudby hádali se dva, že nějakou Mařku včera lízla patrola. Jeden to viděl na vlastní oči a druhý tvrdil, že šla s nějakým vojákem se vyspat k „Valšům“ do hotelu.

„To je zrovna tak jako jednou u Valšů, dole v restauraci taky takovej jeden nekňuba měl durcha, ale nehrál ho a vodložil vždycky ty nejmenší do talonu a pustil každýho na betla. Ale jaký měl karty! Vod všech barev ty nejvyšší...."

Když "nám zabili Ferdinanda" Hašek si "U Valšů neodpustil malou provokaci, kterou popisuje Václav Manger: Hned v prvních dnech války byla policejní hodina změněna s dvanácté na jedenáctou a než se ji Pražani naučili šidit, byla velmi přísně dodržována. Haškovi, jenž byl tou dobou opět bez bytu, nezbylo nic jiného než se jít vyspati do hotelu. Vybral si zájezdní hostinec u Valšů, kde bylo lacino a čisto. A protože byl už v ráži, zapsal se na přihlašovací lístek jako Ivan Feodorovič Kuzněcov, obchodník z Moskvy, a do rubriky "účel návštěvy" napsal: "Revise rakouského generálního štábu". Za několik hodin byl hotel obklíčen civilní i uniformovanou stráží a za chvíli nato vedl již Jaroslava jako špiona na rukou spoutaného celý kordon strážníků na policejní ředitelství.

Takto o incidentu psaly Národní listy dne 13.12.1914. Událost se tedy neodehrála hned po prvních dnech války ale

A  Haškova reakce. Takto zveřejněno v Dělnických listech dne 18.12.1914:

Dům „U Vejvodů“ patří k těm nejstarším v Praze. V nejstarších dobách tu byly domy dva. Jeden vlastnil sladovník Jakub řečený Sobek a druhý dům nákladnický, kde se provozovala pivovarská živnost. O renesanční podobu a stavební spojení domu v dnešní celek se postaral na začátku 17. století radní Starého Města Mikuláš František Turek. V roce 1717 za 5100 rýnských kupil dům Jan Václav Vejvoda s manželkou Ludmilou Barborovou. Svou kariéru začal Vejvoda jako staroměstský písař, za nějaký čas byl zvolen do městské rady a 21.3.1745 byl jmenován primátorem Starého Města pražského. V roce 1799 koupil dům za 12.000 rýnských sládek František Tkadlík, a od té doby začíná v domě pivovarská a hostinská sláva domu.

Opil se na mol před svým vysvěcením v jednom velmi pořádném domě s dámskou obsluhou v uličce za Vejvodovic a přímo z víru rozkoše a zábavy šel se dát vysvětit.

Bohužel, opět jedna dosud neobjasněná záhada, kde tato hospoda bývala.

Od budějovického rodáka pana Č, Beránka jsem obdržel dopis, který by mohl naznačovat, Jakým směrem se v bádání dále ubírat: Myslím že hospoda „U zelené žáby“ byla buď na Piaristickém náměstí, kde je to tradiční název (podle místní pověsti o žábě a konci světa) a i dnes jsou tam dva podniky „U žáby“, druhou (dle mne pravděpodobnější) je možnost, že Hašek když psal román si to popletl, kousek od kasáren 91IR (tak 100m ) je hostinec „U zelené ratolesti“ což byl známý hostinec už od počátku 19. století, byl a je dodnes velký s prostory pro tančírnu a pokoji.

Švejk vytáhl z ušpiněné kožené tašky zamaštěný dopis a četl, zachovávaje krok s koněm nadporučíka Lukáše, který se dal do mírného poklusu: „Ty pacholku mizernej, ty jeden vrahu a bídáku! Pan kaprál Kříž přijel do Prahy na urláb a já jsem s ním tančila ,U Kocanů’, a von mně povídal, že prej ty tancuješ v Budějovicích ,U zelený žáby’ s nějakou pitomou flundrou a že jsi mě už úplně vopustil.

Tento inzerát jasně určuje adresu restaurace. Je z 27.10.1905 publikovaný v Národní politice

Takže U zlatého litru byla v Balbínově ulici 15 na Vinohradech. To je roh Vinohradské a Balbinovy, kde je komplex budov Českého rozhlasu. Ale pozor!! V Balbínově ulici došlo k přečíslování orientačních čísel. Situace v roce 1910 je patrná z mapy:

Orientačnímu číslu 15 tehdy odpovídalo číslo popisné 323, které má dnes přiděleno orientační číslo 6. Zůstává stále záhadou, proč Hašek tuto hospodu umístil v ulici Manesově: A naše střediska byla: U Zlatého litru v ulici Mánesově,....

Takto vypadá objekt č.p. 323 dnes. Hospoda nese název "Balbínova poetická hospůdka"

Hospoda U zlatého litru se v románu nevyskytuje. Zde má však své místo proto, že zde byla založena Strana mírného pokroku v mezích zákona

.......agent-provokatér Mašek vydává se v redakci Komuny za italského anarchistu Pietra Periho, uprchnuvšího ze Sevastopole v Rusku, a spí jednu noc u Rosenzweiga-Moira, vlastně oba jsou vzhůru, poněvadž jeden bojí se druhého, do Prahy přijíždí nenápadně vévoda makedonský Klimeš, a tu v těchto bouřlivých dobách zakládám v hostinci U Zlatého litru na Královských Vinohradech, za posměchu mistra Arbesa novou politickou stranu českou, stranu mírného pokroku v mezích zákona, kterýžto název byl hlavním a počátečním programem celé strany, kde slova „mírný“ a „pokrok“, „mez“ a „zákon“, spojeny ideově v jeden mohutný celek, udávala rámcový program celé strany, který ovšem později změnil se dle stávajících politických poměrů, přizpůsobil se okolnostem až do té doby, kdy roku 1911 přikročeno bylo k reorganizaci strany.

A naše střediska byla: U Zlatého litru v ulici Mánesově, v restauraci U svíčky, v Slovanské kavárně. Do Slovanské kavárny chodil Pelant, doktor Škarda, nyní primář nemocnice v Banjaluce, dr. Papoušek, nyní advokát ve Vršovicích, dr. Rypáček, nyní státní návladní, a jiní z nás, členů strany. U svíčky scházeli se přátelé Drobílek, dr. Gazda, dr. Grünberger, bratří Ibserové, soudce Koťátko a jiní a jiní, kteří během času propagují na venkově myšlénky strany mírného pokroku v mezích zákona.
A u Zlatého litru scházívali jsme se všichni.

Adresáře z roku 1906 a 1907 dokazují, že dům "Zlatý věnec" měl číslo popisné 362 na Pobřežní třídě s orientačním číslem 30, dnes č.44, Dům už asi dávno neodpovídá svému původnímu vzhledu. 

Včera jsem mluvil v hospodě ,U zlatého věnce’ s jedním člověkem z venkova, je mu už šestapadesát let, a ten šel se optat na okresní hejtmanství do Nové Paky, proč mu rekvisírovali bryčku.

Hospodu jsem nikde v dostupných materiálech  nenalezl. Fotka je z roku 1906. Otevírá pohled do Nekázanky z ulice Na Příkopě. Tam někde mohla být hledaná hospoda (z AHMP). 

Já mám takovou smůlu jako nějakej Nechleba z Nekázanky, který tam chodil do hospody ,V čubčím háji’.

Podle adresáře z roku 1910 byly v Platnéřské ulici dvě vinárny. Vinárna pana A. Kafky v Platnéřské č.p. 88/9 a ta je na snímku, dnes hospoda Potrefená husa. Druhá byla vinárna pana Müllera   v Platnéřské č.p. 1008/15, jak je patrno na mapě z roku 1884. Dům byl zřejmě později stavebně sloučen se sousedním domem č.p. 91/17 v jeden celek, odhaduji těsně po 1. sv. válce. Dnes je zde jeden dům č.p. 91/15. Proto současnou fotografii neuvádím.

To snad znali, pane feldkurát, nějakou Růženu Gaudrsovou,byla předloni zaměstnána v jedný vinárně v Platnéřský ulici v Praze a žalovala vám najednou osmnáct lidí pro paternitu, poněvadž se jí narodily dvojčata….“

Bohužel žádné bližší údaje, kde by ten výčep mohl být jsem nezjistil. Jen pro doplnění: Krameriova ulice na Vinohradech se tak jmenovala od roku 1884 až do roku 1926, kdy dostala jméno Americká.Podle adresáře z roku 1910 byly v Krameriově ulici dva hostince. Jeden byl pana Vacha Václava č.21, což odpovídá  č.p.849 a dnešnímu or.č. 26:

Další byl pana Horáka Karla č. 27, popisné číslo 875, dnes or. č. 20 

Dnes již v č.p. 849  žádný výčep pana Vacha nehledejte.

Ani v č.p. 875 není výčep pana Horáka. I když tu jakýsi podnik s červenými lampičkami je.

Když jsem bydlel před lety na Vinohradech, tak tam bydlel v přízemí domovník a u toho na bytě byl jeden takovej malej ouředníček z ňáký banky, a ten chodil do jednoho výčepu v Krameriově ulici.....