Kde v údolí ku řece hora má sklon,
všem poselství andělské zvěstuje zvon.
Ave, ave, ave, Maria! - Ave, ave, ave, Maria!
Aj, Bernardu, dívenku, nebeský duch
tam ku břehu provodí v zelený luh. - Ave!
I spatřila na skále hvězdovou zář,
v ní postavu velebnou, přesvatou tvář. - Ave!
Ji rozmile zdobí šat liliový
a prostinký světlý pás oblakový. - Ave!
A na rukou sepjatých růženec má
ta Paní a Královna přemilostná. - Ave!
Aj, Bernardě mění se nevinná tvář,
tvář krášlí jí podivná nadzemská zář. - Ave!
Již klečí a modlí se, Vládkyně zří,
řeč nebeskou Královna promlouvá s ní. - Ave!
„Věz, dítě, já bez hříchu počala jsem,
já ochranou přemocnou chci býti všem! - Ave!
Sem v průvodech putuj můj nábožný lid!
Mně vzdávej jen poctu a hledej svůj klid. - Ave!
Buď svědkem zde národům z mramoru chrám,
že na tomto místě já stánek svůj mám. - Ave!
Ten pramen však, který se rozproudil zde,
tenť lásky mé zárukou k sobě vás zve.“ - Ave!
Ó sláva ti, údolí přemilostné,
to obydlí Matičky přeradostné. - Ave!
Tam ve skále zázračná jeskyně Tvá,
ráj dalas nám, Královno Dobrotivá. - Ave!
Co nastal ten přeslavný, radostný den,
ctí Tebe tam průvody mužův i žen. - Ave!
Ty chtělas mít zástupy ctitelů svých,
viz také nás, prosících za časů zlých. - Ave!
Ó hvězdo Ty spasná, Ty před námi choď,
Ty ke trůnu božímu věrné nás voď! - Ave!
Ó přesvatá Panno, Ty v lásce nás měj
a mateřskou milost svou dítkám svým dej!
|
