Jak jsem již
uvedl v dokumentaci cesty na předchozí stránce,
Zemský soud se nacházel podle monografie
Praha, hlava království českého
[107] z roku 1901 na Karlově náměstí.
V
Adresáři královského hlavního města
Prahy
a obcí sousedních[109]
je uváděna adresa soudu Spálená č.p.2
(dnes budova Městského soudu). Vzhledem
k tomu, že se jedná o jeden komplex
budov, považuji za bezpředmětné do
kterých dveří Švejka přivedli.
Zde se
Švejk setkal s oním Pilátem, který nebral zákon
tak moc vážně a raději si poslal posluhu
pro
papriku a plzeňské pivo k Teissigovi. V již
citované monografii
[107] jsem nalezl,
že Teisigova restaurace byla ve Spálené ulici a
patřila mezi renomované podniky. Paprikou
zde nerozuměj chroupání paprikových
lusků k pivu, ale jíst vepřový guláš s chlebem či
knedlíkem. Pro neznalé českých poměrů, co je to
ten vepřový guláš, předkládám
recept pro jeho přípravu z receptury teplých
pokrmů tak, jak se vařil v roce 1975, a jak se vaří stále stejně i teď
i jak se vařil v době Haškově. Vím to od své
babičky
a ta uměla vařit!
Předpokládám, že komise soudních
lékařů se sešla přímo ve vážené Soudní budově
[perla Vlasty Buriána, jež takto
oslovuje soud ve filmu Anton Špelec
ostrostřelec]
V této části knihy se objevuje
ještě jedno místo a to je hospoda
U Banzetů (U
Bansethů). Je v Praze 4,Nuslích:
„Myslím,“ řekl
Švejk, „abychom se na všechno dívali s
poctivější stránky. Von se každý může
zmejlit, a musí se zmejlit, čím víc o
něčem přemýšlí. Soudní lékaři jsou lidi,
a lidi mají svoje chyby. Jako jednou v
Nuslích, právě u mostu přes Botič,
přišel ke mně v noci jeden pán, když
jsem se vracel od Banzetů, a praštil mě
bejkovcem přes hlavu...."
V témže odstavci se Švejk zmiňuje
o rytmistru Rotterovi:
Taky vám dám příklad, jak se na Kladně zmejlil
jeden policejní pes, vlčák toho známého
rytmistra Rottera. Rytmistr Rotter pěstoval ty
psy a dělal pokusy s vandráky, až se Kladensku
počali všichni vandráci vyhejbat. Tak dal
rozkaz, aby stůj co stůj četníci přivedli
nějakého podezřelého člověka. Tak mu přivedli
jednou tak dost slušně ošaceného člověka,
kterého našli v lánských lesích sedět na nějakém
pařezu.
Hašek se
nechal inspirovat skutečnou postavou
Theodora Rottera, velitele četnického oddělení
na kladně a v
Písku, který se skutečně věnoval výcviku policejních
psů.Hašek se s ním
seznámil, když pracoval pro časopis Svět
zvířat na Klamovce, kde také pro Rottera
cvičili psy. Zejména se proslavila fena
se jménem Vlčka. Je na druhé fotografii
otištěné právě ve
Světě zvířat z 1.11.1909
Zmínka o něm je i ve
Švejkově budějovické anabázi:
...ozval se vandrák,
„já pamatuju. že na Kladně bejval
četnickým rytmistrem nějakej pan Rotter.
Von nám najednou začal pěstovat tyhlety,
jak jim říkají, policejní psy tý vlčí
povahy, že všechno vyslídějí, když jsou
vyučení. A měl ten pan rytmistr na
Kladně těch svejch psích učeníků plnou
prdel."....
Více se o
Rotterovi dočtete
zde.
