...ale poslední léta, žrali by byli jen samý vepřový, drůbež, všechno máslem nebo sádlem maštěný. Ták se pánbůh na ně rozhněval pro tu jejich pejchu a voni zas přijdou k sobě, až budou si vařit lebedu, jako to bejvalo za napolionský vojny. Dyť vona i ta naše vrchnost už roupama nevěděla co dělat......

.....Starej pán kníže Švarcenberg, ten jezdil jen v takovým kočáře, a ten mladej knížecí smrkáč smrdí samým automobilem. Von mu pánbůh taky ten benzin vomaže vo hubu.“ Starý Schwarzenbergský ovčín asi patřil do majetku hlubocko - krumlovské větve tohoto rodu. Proto starej pán kníže Švarcenberk byl Jan II. Nepomuk, 9. kníže Schwarzenberg, 7. vévoda krumlovský a ten mladej knížecí smrkáč byl jeho syn Adolf Jan, 10. kníže Schwarzenberg, kterému tehdy bylo 25 let.

Je ale docela možné, že je to zcela jinak. Ten starý pán mohl být kníže Karel IV. Schwarzenberg (*1859-†1913) z větve orlické a mladý,  jeho syn Karel (*1886-†1914). Ten zemřel krátce po vypuknutí války na nějakou nemoc, jako záložní poručík hulánského pluku č. 2, ve Vukovaru. Vše se objasní, až nalezneme ten švarcenberskej ovčín a která Schwarzenbergská větev ho vlastnila. Výstřižky jsou z rodokmenu, který je zpracován na webu Historická šlechta

V lese u Štěkna tulák Švejkovi: Dnes půjdeme na Strakonice," rozvinoval dál svůj plán. "Odtud čtyry hodiny je starej švarcenberskej ovčín. Je tam můj jeden známej ovčák, taky už starej dědek, tam zůstaneme přes noc a ráno se potáhnem na Strakonice, splašit tam někde ve vokolí ten civil."
Čtyry hodiny chůze lze ujít asi kolem patnácti kilometrů. Je těžké najít misto, kde švarcenberskej ovčín stával. Já jsem ho umístil jižně od Strakonic ve vzdálenosti 14km od Štěkeně, protože z toho, jak pokračuje popisování jeho další cesty do Putimi plyne, že se asi mnoho nemýlím: Poněvadž napravo, když sestoupil z lesů, bylo vidět nějaké město, [tomu vyhovuje Volyně, nalevo by to byly Strakonice a jiné město se v okolí nevyskytuje], zabočil Švejk severněji, pak na jih, kde opět bylo vidět nějaké město. (Byly to Vodňany.) Vyhnul se mu obratně cestou přes luka a ranní slunce uvítalo ho v zasněžených stráních nad Protivínem.

---

Opět se zde objevuje postava rytmistra Rottera: „Voni ho měli i dřív,“ ozval se vandrák, „já pamatuju. že na Kladně bejval četnickým rytmistrem nějakej pan Rotter. Von nám najednou začal pěstovat tyhlety, jak jim říkají, policejní psy tý vlčí povahy, že všechno vyslídějí, když jsou vyučení. A měl ten pan rytmistr na Kladně těch svejch psích učeníků plnou prdel." Teorii o plné prdeli krásně rozvinuli pánové Hodík a Landa ve své encyklopedii [3]. Tímto termínem se dodnes zdůrazňuje, že je něčeho moc, že toho je až nad hlavu apod. Vznikl údajně tak, že většinou nevzdělaní, někdy negramotní dělníci, nahlíželi přes rameno stavbyvedoucím do výkresů, kde spatřovali řecké písmeno omega ω , coby označení délkové či obloukové míry. Pochopitelně, čím bylo na výkresech více takových "prdelí", bylo více práce. A někdy to byly "tři prdele daleko" pro označení vzdálenosti, nebo "plná prdel" jako označení množství.