Přinesli zprávu z kanceláře velitelství, že se pojede až odpůldne ve dvě hodiny na Gödölő - Aszód a že se fasuje pro důstojníky na nádražích po dvou litrech červeného vína a láhev koňaku. Říkalo se, že je to nějaká ztracená zásilka pro Červený kříž.....

Jako Jaroslav Hašek i jeho dobrý voják, stejnou cestu absolvoval v roce 2010 Jomar Hønsi,  jehož fotografie na této stránce, s jeho svolením umísťuji. Vlevo nádraží Gödölő  a vpravo Aszód. Více z těchto měst  Švejk ani  jeho spolubojovníci neviděli.
O potížich v Hatvanu se dozvídají ještě  v Budapešti: Potom přišla zpráva, že se pojede ještě až za čtyři hodiny. Trať nahoře na Hatvan že je zastavena vlaky s raněnými.

Ale cesta přes Hatvan je vedla neomylně směr Halič dál na  Füzesabony. V roce 1910, jak je patrné z mapy, jmenovalo se toto městečko Füzes - Abony :

Toto nádraží  ve Füzesabony si s největší pravděpodobností to stěhování národů pamatuje.

...ba i ve štábním vagonu panovala jakási nespokojenost, poněvadž ve Füzesabony přišel rozkaz po armádě od pluku, ve kterém se porce vína snižovala důstojníkům o jednu osminku litru. Ovšem, že přitom nebylo zapomenuto na mužstvo, kterému se snižovala dávka sága o jeden dekagram na muže, což bylo tím záhadnějším, že nikdo nikdy na vojně sága neviděl....

Ve Füzesabony přišlo se také na to, že jedna kumpanie ztratila polní kuchyni, poněvadž konečně se měl na této stanici vařit guláš s bramborama, na který kladl velký důraz „latrinengenerál“. Pátráním vyšlo najevo, že nešťastná polní kuchyně vůbec s sebou z Brucku nejela a že asi dodnes tam stojí za barákem 186, opuštěná a vychladlá.

Nádraží v "Miškovci", jak Hašek nazval město  Miskolc, který se tehdy psal Miskolcz

Když totiž se měl již guláš rozdávat, přišel rozkaz „Do vagonů!“ a už se jelo na Miškovec .

Mezőzombor 2010	Maršruta Zombor - Nové Město pod Šiatorem

Potom vezli guláš dál na Tiszalök, Zombor , a když už nikdo nečekal, že se bude guláš rozdávat, zastavil se vlak v Novém Městě pod Šiatorem, kde se znova rozdělal oheň pod kotli, guláš se ohřál a byl konečně rozdán.  Zde se domnívám, že se nejedná o Tiszalök, ale o Tiszalúk, tehdy se psal Tisza -Lúcz a leží na stejné trati jako ostatní města, kterými ešalon projížděl. V Tiszalöku sice železnice jezdí, ale je mimo naší maršrútu asi 20 km východně. Zombor je ve skutečnosti dnešní  Mezőzombor. Tehdy se psal s pomlčkou Mező - Zombor.  A Nové Město pod Šiatorem je dvojměstí na maďarsko-slovenské hranici. Slovenská část se dnes jmenuje Slovenské Nové Mesto a maďarská Sátoraljaújhely. V roce 1910 se psal název s pomlčkou Sátoralja - Újhely.

A toto je to slavné nádraží, kde byl konečně rozdán guláš	Zde, na železniční stanici Sátoraljaújhely, pobýval dobrý voják Švejk, hrdina světoznámého románu Jaroslava Haška,  když tudy projížděl jeho  prapor K.u.k. pluku rakousko-uherské monarchie na haličskou frontu světové války.

 

I toto se odehrálo na nádraží v Sátoraljaújhely
Poručík Dub ovšem vojákům, kteří se kolem rozbitých děl a aeroplánů shromáždili, vykládal, že je to válečná kořist, a také zpozoroval, že kousek dál stojí opět ve skupině Švejk a něco vykládá. Přiblížil se tedy k tomu místu a slyšel rozšafný hlas Švejkův: „Aťsi se to vezme jak chce, je to přece jen válečná kořist. Vono je to sice na první pohled vošemetný, když tady někdo čte na lafetě K. u k. Artilleriedivision. Ale vono to bude asi tak, že to dělo padlo do rukou Rusů a my jsme si ho museli zas nazpět vydobýt, a taková kořist je mnohem cennější, poněvadž...