VÁLEČNÁ PORADA,

aneb jak se krade pes I.

Někde dole pod těmito schody, jež se nazývají Zámecké a vedou z Malé Strany nahoru, na Pražský Hrad tam, kde   ...je malý výčep piva. Jednoho dne tam seděli v šeru vzadu dva muži. Jeden voják a druhý civilista. Nakloněni k sobě šeptali si tajemně. Vyhlíželi jako spiklenci z dob Benátské republiky.... A zde se také ti dva, Blahník a Švejk dohodli, jak potěšit obrlajtnanta Lukáše stájovým pinčem. Kradení psů bylo zřejmě za rakouska běžné, jako tomu bylo také i za první republiky.Četl jsem to v několika románech i viděl ve starých filmech. Hašek měl určitě se psy a jejich krádežemi svoje zkušenosti z jeho praxe v redakci Světa zvířat i v podniku, který založil se svou ženou Jarmilou a jež nesl honosný název Kynologický ústav. Podnik zkrachoval pro padělání psích rodokmenů zřejmě ukradených psů.

Ale  něco na adresu těch, které morální vlastnosti Švejka pohoršují: morálnější je ukrást psa proto, abych s ním potěšil někoho, kdo si psa přeje a bude si ho vážit a pečovat o něj, než psa koupit svým dětičkám pro radost k Vánocům a až se ho nabaží tak ho někam odvézt do lesa a tam ho na silnici vyhodit nejlépe v třeskutých mrazech z vyhřáté limuzíny. Nebo ještě lépe, uvázat ho ke stromu tak, aby ho někdo našel až na jaře. Jednou jsem volal policii ke dvojici takových psů. Bloudili opuštěni po silnici, až jednomu z nich někdo přejel zadní nohy včetně pánve. Druhý pes vedle něj bezradně a s účastí seděl dál....