Mosonmagyaróvár vznikl  sloučením dvou měst Magyaróvár a Moson v roce 1939. V době Švejkově tedy ještě Moson.

Vlak zastavil se na stanici Mošon. Byl již večer a nikoho nepouštěli z vagonů.

Více se v románu o tomto městě Hašek nezmiňuje. Jomar Hønsi zde  vyfotil také jen nádraží, jehož budova určitě  pamatuje všechny ty ešalony na ruskou frontu.

Rád bych se v krátkost zmínil o telefonistovi Chodounském, kterého Hašek představil právě při cestě na Mošon. Ne, nic se mi nepodařilo o něm nalézt. Ale o detektivní kanceláři Chodounský jsem přeci jenom něco nalezl.

Já se divím,“ řekl telefonista Chodounský, zřejmě uražen, „že zrovna já mám být terčem pitomých vtipů.“ „Není ten Chodounský, co má soukromej detektivní ústav s tím vokem jako trojice boží, váš příbuznej?“ otázal se nevinně Švejk.

Tak to voko skutečně Chodounský v inzerátech používal. Tento je z roku 1907 z Národní politiky

Poslední inzerát jsem nalezl v Národních listech z roku 1921

Existuje i policejní pobytová přihláška Štěpána Chodounského. Bydlel na Vinohradech, kde vlastnil dům s č.p.599, v dnešní Jugoslávské, tehdy Karlově ulici. O činnosti ústavu si můžete přečíst článek "O soukromém detektivním ústavě", zveřejněný v Národních listech 10.5.1902

Je tu ještě jedna zajímavá skutečnost ve vyprávění Chodounského: V Oseku v Charvatsku nám přinesli do vagonu dva páni od veteránů velký kotel pečeného zajíce, a to už jsme nevydrželi a vylili jsme jim to všechno na hlavu. Po všech tratích jsme nic jiného nedělali, než blili z vagonů.

V chorvatském Osijeku se  91. pěší pluk skutečně pohyboval v rámci jeho nasazení v Srbsku v roce 1914 někdy počátkem srpna. Jomar Hønsi to objevil při studiu pojednání "Böhmerwalds Söhne im Felde" [Šumavští synové v poli].