Zatím co si manšaft krátil tuto cestu karbanem a filozofováním...

Ve štábním vagoně, kde seděli důstojníci pochodového praporu, panovalo ze začátku jízdy podivné ticho. Většina důstojníků byla zahloubána do malé knihy v plátěné vazbě s nadpisem „Die Sünden der Väter. Novelle von Ludwig Ganghofer“ a všichni byli současně zabráni do čtení stránky 161. Hejtman Ságner, batalionní velitel, stál u okna, v ruce držel tutéž knížku, maje ji taktéž otevřenu na stránce 161.

K tomu je nutné dodat, že Ludwig Ganghofer byl skutečně německý spisovatel  a byl autorem  novely "Hříchy otců". V době 1. světové války působil jako německý válečný zpravodaj právě na ruské frontě, takže se mohl prakticky seznámit s využitím svého díla coby šifrovacího klíče. Zde je nádherná Švejkova logika prostého vojáka a logika vojenských výmyslů ...První díl zvlášť, druhej díl zvlášť. Nikdy v životě jsem se tak tomu nezasmál, poněvadž jsem už v životě přečet mnoho knih, ale nikdy jsem nezačal číst něco vod druhýho dílu. A von mně tam ještě jednou říká: ,Tady máte první díly a tady máte druhý díly. Kerej díl si mají číst páni oficíři, to už vědí.’ Tak jsem si pomyslil, že jsou všichni vožralí, poněvadž když se má kniha číst vod začátku, takovej román, jakej jsem přines, vo těch ,Sünder der Väter’, poněvadž znám taky německy, že se musí začít s prvním dílem, poněvadž nejsme židi a nečtem to pozpátku.

 

 

---

Na scénu vstupuje představitel tupé vojenské mašinerie, jedna z nejméně sympatických postav románu, lajtnant Dub. I když se to z první věty, kde se objevil nezdá:

Kadet Biegler se mezitím díval vítězně po všech a poručík Dub pošeptal nadporučíkovi Lukášovi, že to ,Čapí křídlo s rybím ocasem’ zjelo Ságnera jaksepatří.

Předobraz lajtnanta Duba se snažil vypátrat jeho jmenovec Karel Dub. Ve studii "Rodokmen" či spíše "vývod" lajtnanta Duba   se dočtete mnoho zajímavého o pátrání v archivních dokumentech pěšího pluku 91.

---

Zde se také představil v plné parádě kadet Biegler:...„Also meine Herren,“ pokračoval slavnostně, „zcela důvěrné informace týkající se nového systému šifrování depeší v poli.“ Kadet Biegler vytáhl zápisník a tužku a řekl neobyčejně přičinlivým tónem: „Jsem hotov, pane hejtmane.“ Všichni se podívali na toho hlupáka, jehož přičinlivost ve škole jednoročních dobrovolníků hraničila s blbostí. Šel dobrovolně na vojnu a vykládal hned při první příležitosti veliteli školy jednoročních dobrovolníků, když se seznamoval s domácími poměry žáků, že jeho předkové se psali původně Büglerové z Leutholdů a že měli v erbu čapí křídlo s rybím ocasem. Od té doby ho pojmenovali po jeho erbu a „Čapí křídlo s rybím ocasem“ bylo krutě pronásledováno... a nakonec se stalo úředně  nositelem cholerových bacilů a skončilo v cholerových barácích v Tarnově.

Jaroslav Hašek se seznámil s Biglerem v roce 1915 v kurzu jednoročních dobrovolníků. Dochovala se poznámka nadporučíka Lukase, kde je zaznamenán Biegler, tedy nikoliv Bigler, v návrhu na stříbrnou medaili ze statečnost. již jako Fähnrich (praporčík), tedy už ne jen kadet, se  zúčastnil bojů o Sokal dne 25. 7. 1915.    

   

---