Když vyrazili ráno z Liskowiec na Starasol, Sambor, vezli s sebou v polní kuchyni nešťastnou krávu, která se ještě neuvařila. Bylo usneseno, že ji budou vařit po cestě a sní se, až bude odpočinek na půl cestě z Liskowiec na Starasol.

Život lidský, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr. Na těchto obrázcích je dobře vidět, že se Pavel Urban, při vytváření ilustrací k poslednímu vydání románu, nechal inspirovat filmem Karla Steklého. V románu však Švejk filozofuje s Lukášem při pochodu, někde u Kroscienky, kdy Lukáš pochopitelně jede na koni.

Od brigády přicválal na koni kurýr s novým rozkazem pro 11. kumpanii, že maršrúta se mění na Felštýn [dnes ukrajinská Скелівка] , Wojalyče [Воютичіa] Sambor [Самбір] nechat stranou, [tato nová pochodová trasa, které se Švejk od Felštýna nezúčastnil je na mapě vyznačena žlutě] neboť tam není možno ubytovat kumpanii, poněvadž jsou tam dva poznaňské pluky. [Původní pochodová trasa zněla: „Brigáda vystupuje z města v šest hodin večer na Turowu-Wolsku - Liskowiec - [Kroscienku] - Starasol - Sambor, kde další rozkazy...Na mapě je vyznačena červeně].

Nadporučík Lukáš učinil okamžité disposice. Účetní šikovatel Vaněk se Švejkem vyhledají pro kumpanii nocleh ve Felštýně.

 

Švejk byl zvědav, jak asi by mu slušela ruská uniforma, která se zde válela pod vrbičkami, svlékl svou a oblékl si ruskou uniformu nešťastného nahého zajatce, který utekl od transportu, ubytovaného ve vesnici za lesem. Švejk přál si, aby sebe viděl důkladně zrcadlit ve vodě, proto chodil tak dlouho po hrázi rybníka, až ho tam našla patrola polního četnictva, která hledala ruského zběha. Byli to Maďaři a Švejka přes jeho protesty odtáhli na etapu v Chyrówě [dnes ukrajinský Хирів Chyriv], kde ho zařadili do transportu ruských zajatců určených pracovat na opravě železniční trati směrem ku Přemyšlu [dnes polský Przemyśl].