VZHŮRU NA NÁDRAŽÍ

Zcela určitě cesta na frontu začína na nádraží, které se tehdy jmenovalo Nádraží Františka Josefa I. v roce 1918 bylo přejmenováno na Wilsonovo, v roce 1940 na  Praha - Hlavní nádraží, a v roce 1945 opět Wilsonovo, v roce 1948 opět Praha Hlavní nádraží a v roce 1990 byl do názvu Hlavní nádraží připojen doplněk Nádraží prezidenta Wilsona. Na snímku je hlavní budova kolem roku 1930. Nádraží je v provozu od roku 1871 na trati Praha - Benešov -  Tábor -  Vídeň. Hlavní budova byla původně postavena v novogotickém slohu Ignácem Ullmannem, přestavěna do nynější, secesní podoby, architektem Josefem Fantou v roce 1907. To znamená, že kufr se zrcadlem a věšákem byl ukraden právě na tomto nádraží. Možná tak, jak si to představoval Karel Steklý ve svém filmu, tedy na nástupišti, které v té době bylo již zakryto při rekonstrukci v roce 1907 dvěma obloukovými ocelovými konstrukcemi, které slouží dodnes. Někdo může namítat, že mohli nastoupit na Vršovickém nádraží, kam to měli od bytu coby kamenem dohodil. Ale ....V jednom kupé II. třídy rychlíku Praha-České Budějovice byli tři, nadporučík Lukáš, naproti kterému seděl starší pán, úplně holohlavý, a Švejk,.....rychlíky ve Vršovicích nezastavovaly, jak je patrno z jízdního řádu z 1. května 1914. Zde je zřejmé, že mohli odjíždět v 02:57; 06:50; 13:36; 16:20. S ohledem na to, že Švejk v Táboře skončil v nádražní restauraci, která neměla určitě otevřeno již v 04:00 hod., vylučuji onen první rychlík. Z jízdního řádu také plyne, že  nádražní restaurace v Táboře byla.