DO VÍDNĚ
Lidskými hnáty zúrodníme lán.
Acht Pferde oder achtungvierzig Mann.
Tento Markův – Haškův verš jsem si vysvětloval jako
poměr, jak správně pohnojit lán lidskými, či
koňskými ostatky. Ruští haškologové však přišli
s novou, velmi pravděpodobnou hypotézou.Více
naleznete ve stejnojmenném článku.
Jednoho dne se to však muselo stát:
Jednadevadesátý pluk se stěhoval do Mostu nad
Litavou-Királyhidy.
Právě když po třídenním věznění měl být za tři
hodiny Švejk propuštěn na svobodu, byl s jednoročním
dobrovolníkem odveden na hlavní strážnici a s
eskortou vojáků doprovozen na nádraží.
Cestu vlakem z Českých Budějovic do Vídně si
Švejk s jednoročním dobrovolníkem krátili
utahováním z kaprála eskorty i pobytem
obrfeldkuráta pátera Laciny.
Blížili se k Vídni. Ti, kteří nespali,
pozorovali z okna drátěné překážky a opevnění u
Vídně, což vyvolalo patrně v celém vlaku pocit
jisté stísněnosti.....
„Všechno je v pořádku,“ řekl Švejk, dívaje se na
zákopy, „všechno je v ouplným pořádku, jenomže
si tady Vídeňáci na vejletech mohou roztrhnout
kalhoty. Tady musí bejt člověk vopatrnej.
Je možné, že vlak zastavil na Wien
Südbahnhof [Vídeň
jižní nádraží],
Ale pravděpodobnější je nádraží
Wien Ostbahnhof
( Vídeň východní nádraží, do roku 1914
Staatbahnhof),
které je v sousedství jižního nádraží,
a odsud pokračuje trať do Bruck
an der Leitha neboli
Mostu nad Litavou, jehož součástí byla i
Kyrályhida:
Uvítání ve Vídni sestávalo ze tří členkyň spolku
Rakouského červeného kříže a ze dvou členkyň
nějakého válečného spolku vídeňských paní a
dívek, jednoho oficielního zástupce vídeňského
magistrátu a vojenského zástupce.
Na všech těch tvářích bylo vidět únavu. Vlaky s
vojskem jezdily dnem i nocí, sanitní vozy
projížděly sraněnými každou hodinu, na nádražích
přehazovali s koleje na druhou kolej každou
chvíli vozy se zajatci a při všem tom museli být
členové těch všech různých korporací a spolků.
Šlo to ze dne na den a původní nadšení měnilo se
v zívání. Střídali se v té službě a každý z
nich, který se objevil na některém vídeňském
nádraží, měl týž unavený výraz jako ti, kteří
očekávali dnes vlak s budějovickým plukem.
Z dobytčích vagonů vykukovali vojáci s výrazem
beznadějnosti, jako u těch, kteří jdou na
šibenici.
K nim přistupovaly dámy a rozdávaly jim perník s
cukrovými nápisy „Sieg und Rache“, „Gott
strafe England“, „Der Österreicher hat ein
Vaterland. Er liebt’s und hat auch Ursach für’s
Vaterland zu kämpfen.“
Vídeňské východní nádraží
Vídeňské jižní nádraží
|
|
|