Za
hodinu nato vedla eskorta Švejka na nádraží, aby ho
doprovodila do štábu brigády do Wojalycze.
Tímto dobrý voják Švejk zatím
uniká oprátce a nastupuje pouť za svou milovanou 11.
marškumpanií. Veden eskortou sestávající ze čtyř
mužů nastupuje cestu do Chýrowa, kde před několika
dny skončil na etapě mezi ruskými zajatci.
Když seděli ve
vlaku na trati Přemyšl-Chyrów....odsud
cesta pokračovala......
celá eskorta byla v hlubokém mlčení, jako by jela na
pohřeb a přemýšlela s pietou na nebožtíka.
Tak se
blížili ku štábu brigády do
Wojalyzce
[ na mapě z roku 1910
Wojutycze, dnes ukrajinské
Воютичі - Vojutyči].
Zde se
potkává se svým starým
známým "poloprďochem" Dubem, který si zde léčil svá
zranění po jezdecké exhibici před obrlajtnantem
Lukášem.
„Tak
si ho představte, pane plukovníku,“ pokračoval
německy poručík Dub. „Nemůžete se ho na nic optat,
nemůžete s ním vůbec promluvit. Jednou musí padnout
kosa na kámen a bude třeba ho příkladně potrestat.
Dovolte, pane plukovníku...“
Poručík Dub zahloubal se do spisu
sestaveného majorem z Přemyšlu, a když dočetl,
zvolal slavnostně k Švejkovi: „Teď je s tebou amen,
kam jsi dal erární uniformu?“
„Nechal jsem ji na hrázi rybníka,
když jsem zkoušel tyhle hadry, jak se v nich ruskejm
vojákům chodí,“ odpověděl Švejk, „vono to vlastně
není nic jiného než vomyl.“
Švejk počal vyprávět poručíkovi
Dubovi, co všechno zkusil kvůli tomu vomylu, a když
skončil, zařval na něho poručík Dub:„Teď mě teprv
poznáš. Víš, co to je, ztrácet erární majetek, víš,
co to znamená, ty lotře, přijít ve válce o
uniformu?“ „Poslušně hlásím, pane lajtnant,“
odpověděl Švejk, „že když voják ztratí uniformu, že
musí vyfasovat novou.“
Nakonec se Švejk
této příšerné štěnice zbavuje.……. usmívaje
se přátelsky na plukovníka, vyprávěl mu celou svou
odysseu, jak je ordonancí 11. marškumpanie 91.
regimentu a jak neví, co si tam bez něho počnou.
Plukovník se také usmíval a potom vydal tyto
rozkazy: „Vyhotovit Švejkovi vojenský lístek přes
Lvov
[ na mapě z r.1910 Lwow,
Lemberg,dnes ukrajinský Львів
- Lvov]
na stanici
Zóltance
[dnes ukrajinské
Жовтанці - Žovtanci]
...kam má zítra dorazit jeho pochodová setnina, a vydat
mu ze skladiště nový erární mundur a 6 korun 82
haléře v záměnu mináže na cestu.“……
Podíváte li se na historickou
mapu, zjistíte, že tehdy
neexistovala trať z Wojutycze do Lvova. Existuje
vlakové spojení na Lvov přes nedaleký Sambor,
ale to na mapě ještě není zakresleno, proto
předpokládám, že tehdy neexistovalo. Švejk se tedy
musel do Lvova dostat po trati Wojutycze - Chyrów -
Przemyśl - Grodek - Lwow. Ze Lvova také nemohl jet
do stanice Zóltánce, protože ani tam ještě nebylo
vlakové spojení. Dnes však cestu mezi Zóltanci a V.
Kolodnem kříží železniční trať, která na staré
mapě není zakreslena.
Hašek se
zmiňuje o dalších obcích:
Skupiny pejzatých židů v dlouhých
kaftanech ukazovaly si na mraky kouře na západě,
šermovaly rukama. Křičelo se všude, že to hoří na
řece Bugu
Uciszków,
Busk a
Derewiany,.....Slyšet bylo zřetelně dunění děl.
Tu zas křičeli, že Rusové bombardují z
Grabové
Kamionku Strumilowu a že se bojuje podél celého
Bugu, a vojáci že zadržují běžence, kteří se už
chtěli vrátit za Bug opět do svých domovů.
O tom, že zde skutečně probíhali v
červenci bojové akce dokazují zprávy z bojiště
zveřejněné v Národní politice 13.7.1915......
...a 25.7.1915:
Hašek se pohyboval
spolu s 11. felkumpaniií v okolí Kamionky
Strumilowe ve dnech 16.
až 21.7.1915 při přesunu do prostoru Sokalu.
V Zóltáncích zastavil
....... jednoho plukovníka a svou
lámanou němčinou ho prosil, jestli snad nezná, kde
leží jeho batalion s jeho marškumpanií. „Se mnou
můžeš mluvit česky,“ řekl plukovník, „já jsem také z
Čech. Tvůj batalion je rozložen vedle ve vesnici
Klimontówě za drahou, a do městečka se nesmí,
poněvadž se od vaší jedné kumpanie poprali na
náměstí s Bavoráky, hned jak přišli.“
Všiměte si, jak se oficíři stávají tváří tvař frontě
familiernějšími. Pochopitelně vyjma Duba.
Předpokládám, že někdy při šturmu koupil kulku od
vlastních, když si před tím řádně nadělal do kalhot.
Švejk vydal se tedy do
Klimontówa
[v roce 1910 Kłodno, dnes ukrajinské Велике
Колодно - Velyke Kolodno].
Na stránce
o
kostelu ve Velkém Kolodnu se autor pozastavuje,
proč Hašek nazývá obec Klimontówem. Znovu podotýkám,
že není proč se ptát. Je to třeba jen konstatovat.
Hašek nepsal dokument, ale román. Přes jeho
fenomenální encyklopedickou paměť zkrátka někdy
zapomněl, tak využil svůj další talent mystifikace a
prostě si to vymyslel. Vždyť právě v tom je jeho
jedno z mnoha kouzel.
Švejk přichází ke kumpanii pravě včas, v době
příprav prasečích
hodů - zabíjačky. Tím definitivně utíká oprátce:
Vy jeden zatracenej chlape,“ řekl hejtman Ságner k
Švejkovi, jsa v příjemné náladě před blížícími se
požitky, „vás zachránily jenom prasečí hody.“
 |
|
Jurajda
sáhl do trouby, vzal odtamtud jedno jelítko.
„Žer, Baloune,“ řekl přívětivě, „nažer se,
až pukneš, udav se, nenažranče.“ Balounovi vstoupily slzy do
očí. |
Naposledy se zde Hašek zmiňuje o hospodě "U Banzetů":.....že
nešel nikam než k Banzetovům do Nuslí, kde věděl, že
když sedí v kuchyni, že ho dřív Banzet vyhodí......
Podívejme se na
mapu, kde
je zakreslen, krom románového pohybu Josefa Švejka i
skutečný pochod 91. pěšího pluku podle dochovaných
zápisů ve Vojenském historickém archivu. Dnešním
Velkým Kolodnem procházel IR91 spolu s Jaroslavem
Haškem, dne 16.7.1915. V té době si Jarda
Hašek určitě neuvědomil, jak osudové to je místo.
Určitě nevěděl, že jen sem se dojde, o několik
let později, v jeho vyprávění dobrý voják Švejk:
Poručík Dub,
kterému ty hrozné přiboudliny lezly do hlavy,
klepal prstem o stůl a zčistajasna obrátil se k
hejtmanovi Ságnerovi:
„S okresním
hejtmanem jsme vždy říkávali: ,Patriotismus,
věrnost k povinnosti, sebepřekonání, to jsou ty
pravé zbraně ve válce!’ Připomínám si to zejména
dnes, když naše vojska v dohledné době překročí
hranice.“
Toto jsou poslední slova románu, která v těžké
nemoci diktoval svému asistentovi Klimentu
Štěpánovi Jaroslav Hašek. Umírá v Lipnici nad
Sázavou dne 3. ledna 1923. Zde je i pochován.....
... a jeho dobrý voják Švejk na něj stále čeká ve
Lvově...
V Praze dne 3. května 2009
